Rabaš

Poznej dnes a ulož do srdce svého

Článek 17, 1985

V Knize Zohar (Vaera, bod 89) je řečeno: 'Rabi Eleazar promluvil: „Poznej dnes a ulož do srdce svého, že Stvořitel je Všemohoucí“. A zeptal se: v tomto citátu mělo být řečeno: „Poznej dneškem, že Stvořitel je všemohoucí“, a na konci: „a ulož do srdce svého“. Neboť poznání, že Stvořitel je Všemohoucí, vede člověka k možnosti uložit si to do srdce. A odpověděl: Mojžíš však tímto řekl: “pokud chceš být vytrvalý a vědět, že 'Stvořitel je Všemohoucí', pak 'si to ulož do srdce svého'”. Koneckonců, poznat, že „Stvořitel je Všemohoucí“, je možné pouze tak, že se to uloží do srdce. Proto bylo nejprve řečeno: „ulož do srdce svého“ – abys skrze to poznal, že „Stvořitel je Všemohoucí“.'

To by mělo být vysvětleno v kontextu duchovní práce. Její řád není to, k čemu zavazuje rozum, podle přístupu národů světa: nejprve „uslyšíme“ – pak „uděláme“. Naopak: nejprve „uděláme“ – pak „uslyšíme“. Toto řekl národ Izraele: „Uděláme a uslyšíme“. A mudrci řekli (Šabat, 88): „Když se synové Izraele rozhodli nejprve udělat a pak uslyšet, ozval se hlas a řekl jim: „Kdo odhalil mým synům toto tajemství, které používají andělé-služebníci?“ Z toho plyne, když řekli „uděláme a uslyšíme“, stali se podobnými andělům-služebníkům, ne lidem. Je třeba pochopit, co je smyslem.

„Andělem“ se nazývá posel. Existují dva typy andělů:

1. Ti, pro které není důležité, co přesně jim Stvořitel nařídil udělat. Nezajímá je podstata práce. Například někdo dá někomu balíček, aby ho předal jinému. Není důležité, co je v balíčku, nebo jaké je spojení mezi odesílatelem a poslem. Pokud chce splnit příkaz odesílatele, ochotně tak učiní. A samozřejmě posel za svůj čin dostane nějakou odměnu. Slouží tedy zákazníkovi za odměnu.

2. Někdy, pokud je odesílatelem důležitý člověk, je odměnou posla to, že byl poctěn sloužit velkému člověku. Pak na oplátku nepotřebuje žádnou odměnu. V tomto případě posla nezajímá a nemusí vědět o spojení mezi odesílatelem zásilky a jejím příjemcem. A také nepotřebuje vědět, o jaký balík se jedná, tedy co je v balíku, který obdrží od odesílatele, aby ho doručil adresátovi.

To znamená „uděláme“ - jako posel. Nic nás nezajímá, protože chceme sloužit Králi, aby On byl potěšen. A naše potěšení spočívá v tom, že On nám dává příležitost Mu sloužit. To je kategorie „anděl“, tedy posel.

A pojem „uslyšíme“ znamená, že člověk již slyší a chápe celý čin, a to ve všech ohledech. Jinými slovy, v tomto případě není nazýván andělem poslem, ale sám se stává příjemcem daru od odesílatele. Toto již není vztah mezi „poslem a odesílatelem“, ale „příjemcem a dávajícím“. Člověk totiž sám ví, co je v balíčku, protože dávající chce, aby tento balíček obdržel a uviděl důležitost dárku, který mu dává.

Tím lze vysvětlit slova „ulož do srdce svého“. „Uděláme“, označuje víru výše rozumu. A pak je možné získat kategorii „Stvořitel je Všemohoucí“, co znamená: „uslyšíme“.

Kategorie činit znamená práci v potenciálu, kdy člověk nemá žádnou odpověď na to, na co se ptá tělo. Člověk vidí, že tělo klade správnou otázku, na kterou nemá co odpovědět. A pak už není prostor pro diskuzi – vždyť tělo klade ty správné otázky. V tomto případě existuje pouze jedna odpověď – výše rozumu. Jinými slovy, i když se tělo brání všem činům, které chce člověk vykonat kvůli odevzdávání, musí stále říkat: „Jeden dobrý skutek s sebou nese další“.

Pouze jeden dobrý skutek zůstává člověku natrvalo – obřízka. Když je vykonána, tělo již nemůže odporovat. Pokud se tedy člověk dokáže radovat z naplnění alespoň jednoho příkazu Stvořitele, a přemýšlí-li o provedení tohoto příkazu, o kterém tělo nemá ponětí, tím pak sám v sobě může znovu probudit kategorii činit a opět pracovat se stejnou energií jako před pádem.

Je však třeba vědět, že každý vzestup je něčím novým. Jinými slovy, člověk při vzestupu neupadá do předchozího stavu, ale vždy se ocitá v novém, jak je známo ze slov ARIho: „Žádný den není jako jiný, žádný okamžik není jako jiný, a člověk nemůže napravit to, co napraví jiný“.

Z toho vysvětlíme slova mudrců (Minchot 43): 'Když David vešel do lázně a uviděl, jak stojí nahý, řekl: „Běda mi, protože stojím nahý bez dobrých skutků“. Když si vzpomněl na obřízku na svém těle, uklidnil se. A pak, když vyšel, zazpíval to v žalmu pro osmistrunnou lyru - na počest obřízky provedené osmého dne.'

Pojďme si vysvětlit, co je „lázeň“. Když se člověk přijde očistit, stav očisty se nazývá „lázeň“. Pak se dívá na sebe: na kolik uspěl na duchovní cestě při realizaci záměru pro odevzdávání. A vidí, že je nahý, co se týče minulosti. A pak při pohledu na současnost vidí, že ani teď nechce nic udělat pro odevzdávání. O tom je řečeno: „Běda mi, protože stojím nahý bez dobrých skutků“.

„Když si vzpomněl na obřízku na svém těle, uklidnil se.“ Ve skutečnosti během obřízky neměl žádné cizí myšlenky, protože dětská mysl se toho neúčastnila. Na základě obřízky nyní začíná budovat řád své práce tak, aby i ona směřovala výše rozumu.

„A pak, když vyšel, zazpíval to.“ Jinými slovy, poté, co opustil svůj stav, během vzestupu, co označuje opuštění lázně, poté, co se již očistil, „zazpíval to v žalmu“. To znamená, že na tomto základě, který leží výše rozumu, od teď a dále, postavil celou stavbu, neboť jeho první dobrý skutek byl výše jeho rozumu. Tím by mělo být vysvětleno, co znamená „viděl, že stojí nahý“. Smysl je v tom, že člověk nemá touhu konat pro odevzdávání. A pokud ano, je nyní zbaven jakéhokoli spojení s duchovnem, protože tělo je nyní proti všemu duchovnímu. „Když jsi vzpomněl na obřízku na jeho těle“ tomu již tělo nemůže vzdorovat. I ti, kteří vykonali obřízku, sice měli při obřízce svobodu volby, ale to byli na vzestupu, jinak by to neudělali. A pak při pádu již nemají svobodu volby ohledně obřízky.

Obřízka se však nevztahuje na ženy – jak ony mohou překonávat? To je možné díky vzájemné záruce, jak je řečeno: „Izrael je ručitelem jeden za druhého“.

Tento příkaz Stvořitele byl doslova otištěn na jeho těle, tedy do těla, a nevztahuje se na praktické pokyny, které se provádějí mimo tělo. A David se „uklidnil“ - protože i ve stavu takového pádu je stále spojen s vládou Stvořitele. To mu dává příležitost postavit si vlastní stavbu odevzdávání a říct tělu: „Nemůžeš mě přivést k úplnému zoufalství“.

„Ale copak to nevidíš? Jsi úplně odtržený od principů odevzdávání, nemáš sebemenší touhu. A pak stále sníš o tom, že Stvořitel opravdu přiblíží tebe více, než ostatní? Vidíš, že jsi horší než ostatní. Kde jsi přišel k takové drzosti myslet si, že On tě přivede blíže na cestu pravdy, k odevzdávání bez jakéhokoliv přijímání, a přitom vidíš, že tvé tělo nesouhlasí s realizací principů odevzdávání ani se záměrem Lo-Lišma.“

Odpověď je taková: Stvořitel na tvém těle záměrně zanechal stopu, abys mohl ukázat, že je tu stále něco, co tě k Němu váže – obřízka, kterou nemůžeš zrušit. O tom je řečeno: „oddělený od Něho nebude zavržen“, ale každý se přiblíží ke Stvořiteli.

David se proto uklidnil a všechny své znalosti začal stavět na obřízce ve svém těle. Toto je obřízka daná osmého dne, protože Bina se nazývá „osmá“, což znamená zakrytá světlem Chasadim – výše rozumu.