1. Není nikoho jiného kromě Něho
2. Šchina ve vyhnanství
3. Podstata duchovního porozumění
4. Příčina potíží v anulování se ve prospěch Stvořitele
5. Lišma je probuzení Shora a proč je nutné probuzení zdola
6. Pomoc, kterou poskytuje Tóra v duchovní práci
7. Co v práci znamená, když se zvyk stává druhou přirozeností?
8. Rozdíl mezi Svatým stínem a stínem Klipot
9. Tři důvody, které rozšiřují rozum člověka
10. Co v duchovní práci znamená „můj přítel se skryl“?
11. Raduj se, když se chvěješ
12. To nejdůležitější v práci člověka
13. Podstata granátového jablka
14. Co znamená velikost Stvořitele?
15. Co znamenají „jiní bozi“ v práci
16. Den Stvořitele a noc Stvořitele
17. Nečistá síla se nazývá „království bez koruny“
18. V temnotě plač, duše moje - 1
19. Proč Stvořitel nenávidí těla (touhu se těšit ve svůj prospěch)
20. Lišma
21. Doba vzestupu
22. Tóra „Lišma“
23. Milující Stvořitele, nenáviďte zlo
24. Zachraňuje je z rukou zločinců
25. Vycházející ze srdce
26. Budoucnost člověka závisí na jeho vděčnosti za minulost
27. Veliký je Stvořitel, a pouze nicotný Ho uvidí - 1
28. Nezemřu, ale budu žít
29. Když přicházejí pochybnosti
30. Nejdůležitější je toužit odevzdávat
31. Ve shodě s duchem stvoření
32. Osud je přání Shora
33. Osud Jom Kipur a Hamana
34. Země má výhodu ve všem
35. O životní síle Svatosti
36. Tři těla v člověku
37. Článek o svátku Purim
38. Jeho bohatství – bázeň před Stvořitelem
39. A sešili listy fíkovníku
40. Jaká by měla být víra v Učitele
41. Malá a velká víra
42. ELUL (Já k Milovanému svému a Milovaný ke mně)
43. Pravda a víra
44. Rozum a srdce
45. Dva stavy v Tóře a v práci
46. Moc Izraele nad Klipot
47. Tam, kde najdeš Jeho velikost
48. Nejdůležitější základ
49. Základní je rozum a srdce
50. Dva stavy
51. Když tě urazí hrubián
52. Hřích nezruší Přikázání
53. Omezení
54. Cíl duchovní práce - 1
55. Kde je v Tóře zmínka o Hamanovi
56. Tóra se nazývá „ukazující“
57. Přibliž ho k přání Stvořitele
58. Radost – ukazatel dobrých činů
59. Hůl a Had
60. Přikázání způsobené hříchem
61. Je velmi těžko blízko Stvořitele
62. Padá a podněcuje, pozvedává se a obviňuje
63. Půjčujte a Já vrátím
64. Z Lo Lišma přejdou k Lišma
65. Odkryté a skryté
66. Darování Tóry - 1
67. Vzdaluj se od zla
68. Spojení člověka se Sfirot
69. Nejprve nastane náprava celého světa
70. Silnou rukou a projevením hněvu
71. Ve tmě plač, má duše - 2
72. Jistota – oděv Světla
73. Po zkrácení
74. Svět, rok, duše
75. Budoucí svět a tento svět
76. Ke každé oběti přidej sůl
77. Duše člověka učí
78. Tóra, Stvořitel a Jisra’el – jeden celek
79. Acilut a BJA
80. Zády k zádům
81. Pozvednutí MaN
82. Modlitba, která je vždy nezbytná
83. „Vav“ pravé a „Vav“ levé
84. A vyhnal Adama z ráje, aby nevzal ze Stromu života
85. Plod velkolepého stromu
86. A postavili chudá města
87. Šabat Škalim
88. Veškerá práce je na rozcestí dvou cest - 1
89. Aby bylo pochopeno napsané v Knize Zohar
90. V Knize Zohar, Berešit
91. Podstrčený syn
92. Smysl štěstí
93. Ploutve a šupiny
94. Opatrujte duše svoje
95. Odseknutí předkožky
96. „Odpady humna a vinohradu“ v duchovní práci
97. Odpady humna a vinohradu
98. Duchovním se nazývá věčné
99. Hříšník, nebo spravedlivý – není řečeno
100. Písemná a ústní Tóra - 1
101. Vítězi nad růžemi
102. A vezměte si plod citrusového stromu
103. Dobrotivý srdcem
104. Škůdce byl ukryt v povodni
105. Nelegitimní žák mudrce má přednost před nejvyšším knězem – jedním z lidu země
106. Dvanáct šabatních chlebů
107. Dva andělé
108. Když Mě opustíš na den, opustím tě na dva dny
109. Dva druhy masa
110. Pole požehnané Stvořitelem
111. Výdech, hlas, řeč
112. Tři andělé
113. Modlitba „Šmone Esre“ (Osmnáct požehnání)
114. Podstata modlitby
115. Neživé, rostlinné, živočišné, člověk
116. Přikázání nepotřebují záměr
117. Vynaložil úsilí a nenalezl – nevěř
118. Kolena, která se sklonila před pánem
119. Žák, který se učil tajně
120. Proč nejedí ořechy na Nový rok?
121. Podobná lodím obchodním
122. Vysvětlení k Šulchan Aruch
123. Odstrkuje a současně nabízí Svoji ruku
124. Šabat Stvoření světa a šesti tisíciletí
125. Těšící se Šabatem
126. Mudrc přišel do města
127. Rozdíl mezi základním naplněním a přidáním Světla
128. Z hlavy této padá rosa na Ze’ir Anpin
129. Tverjo mudrců našich, jak dobré je tě spatřit
130. Tverjo mudrců našich, jak dobré je tě spatřit
131. Ten, kdo se přichází očistit
132. V potu tváře budeš jíst chléb - 1
133. Světlo Šabatu
134. Opojné víno
135. Čistého a spravedlivého nezabíjej
136. Rozdíl mezi prvním a posledním dopisem
137. Clafchad sbíral klestí
138. Bázeň a strach, někdy ovládnou člověka
139. Rozdíl mezi šesti dny Stvoření a Šabatem
140. Jak miluji Tóru Tvojí
141. Svátek Pesach
142. Stěžejní boj
143. Jenom pro blaho Izraele
144. Je jeden národ
145. Proč je moudrost dána právě mudrcům
146. Vysvětlení ke Knize Zohar
147. Práce v přijímání a v odevzdání
148. Volba mezi hořkým a sladkým, pravdou a lží
149. Proč je třeba přitahovat Světlo moudrosti
150. Opěvujte Stvořitele, neboť On veliké stvořil
151. A spatřil Jisra´el Egypťany
152. Podplácení zaslepí mudrce
153. Myšlenka je důsledkem touhy
154. Na světě by neměla být žádná prázdnota
155. Čistota těla
156. Aby nevzal ze Stromu života
157. Spím, ale mé srdce je vzhůru
158. Proč není během svátku Pesach obvyklé jíst na návštěvě
159. A uplynul dlouhý čas, když se to stalo
160. Skromnost v Přikázáních
161. Darování Tóry - 2
162. Proč říkají "Buď silný!" po skončení oddílu studijní lekce
163. O čem hovořili autoři Knihy Zohar
164. Rozdíl mezi materiálním a duchovním
165. Prosba Elíši k Elijášovi
166. Dvě úrovně v porozumění
167. Proč se „Šabat pokání“ nazývá takto
168. Zvyky Izraele
169. Dokonalý spravedlivý
170. Nechť nebude v tvojí kapse kamene velkého
171. Kniha Zohar, Emor - 1
172. Překážky a nesnáze
173. Přoč říkájí "LecChajim!"
174. Ukrytí
175. Jestliže pro tebe příliš dlouhá bude cesta
176. Když pijí víno po skončení svátečního dne
177. O původu vykoupení
178. Na stvoření člověka se podílejí tři
179. Tří linie
180. Jak je napsáno v knize Zohar, Emor - 2
181. Úcta
182. Mojžíš a Šalamoun
183. Mesiáš
184. Rozdíl mezi vírou a rozumem
185. Když k prostému člověku přijde Šabat
186. Učiň Šabaty každodenními a staneš se nezávislým
187. Volba spočívá ve větším úsilí
188. Práce je možná, pokud existují dvě cesty - 2
189. Činy vytvářející mysl
190. Každý čin zanechává otisk
191. Období pádu
192. Podstata osudu (losu)
193. Jedna Stěna jim slouží oběma
194. Sedm celých dnů
195. Staňte se hodni duchovního rozvoje
196. Přisávání egoizmu
197. Kniha, autor, příběh
198. Svoboda
199. Každý z Jisra´ele
200. Zeslabení clony
201. Duchovní a materiální
202. V potu tváře budeš jíst svůj chléb - 2
203. Povýšenost ponižuje člověka
204. Cíl duchovní práce - 2
205. Moudrost zvedá svůj hlas na ulici
206. Víra i potěšení
207. Smysl přijímání kvůli odevzdání
208. Význam úsilí
209. Tři podmínky pro modlitbu
210. Krásná vlastnost v tobě
211. Jako ten, kdo stojí před Králem
212. Objetí zprava a objetí zleva
213. Odhalení touhy
214. Známý v městské bráně
215. Podstata víry
216. Pravé a levé
217. Pokud ne já sám sobě, tak kdo mi pomůže?
218. Tóra a Stvořitel - jedno
219. Smysl sebeobětování
220. Smysl utrpení
221. Společné vlastnictví
222. Část, která je odevzdávána nečisté síle, aby opustila Svatost
223. Oblečení - hrubá látka - lež - ořech
224. Ženský základ a mužský základ
225. Pozvednout sám sebe
226. Písemná a ústní Tóra - 2
227. Odměnou za splnění Přikázání je samo Přikázání
228. Ryba před masem
229. Kapsy Hamana
230. Veliký je Stvořitel a jen nicotný Ho uvidí - 2
231. Náprava touhy přijímat potěšení pro sebe
232. Završení úsilí
233. Odpuštění, pokání a vykoupení
234. Ten, kdo opouští slova Tóry a pouští se do rozhovorů
235. Dívejte se znovu do knihy
236. Nepřátele mne proklínají celý den
237. Vždyť Mne člověk nemůže spatřit a zůstat naživu
238. Šťastný člověk, který na Tebe nezapomíná a vyvíjí pro Tebe
239. Rozdíl mezi Světlem Šavu´ot a šabatní denní modlitbou
240. Přivolej ty, kteří Tě hledají a požadují odhalení Tvé tváře
241. Volejte Ho, dokud je blízko
242. Potěšit chudáka ve sváteční den
243. Proč prověřují stín v noci Hošana Raba
244. Všechny světy
245. Rozdíl mezi základním naplněním a přidáním Světla
246. Vysvětlení, co je štěstí
247. Myšlenka je považována za výživu
248. Let His Friend Begin
Knihovnachevron_right
Ba'al HaSulam/Šamati - Slyšel jsem
chevron_right
Pomoc, kterou poskytuje Tóra v duchovní práci
 

Yehudá Leib HaLevi Ashlag (Baal HaSulam)

6. ¿Qué es apoyo en la Torá, en el trabajo?

Lo escuché en 1944

Cuando el hombre estudia Torá y desea llegar a que todos sus actos sean con el fin de otorgar, debe tratar de tener siempre «apoyo en la Torá». El apoyo son los alimentos, que son amor, temor, buen estado de ánimo, frescura, etc. Y todo esto lo debe extraer de la Torá. En otras palabras, la Torá debe proporcionarle estos resultados.

Sin embargo, cuando el hombre estudia Torá y no obtiene estos resultados, esto no se considera bajo el marco de la Torá. La razón es que la Torá se refiere a la Luz revestida en la Torá, como dijeron nuestros sabios: «Creé la inclinación al mal, creé la Torá como condimento». Esto se refiere a la Luz que está en la Torá, pues la Luz en ella lo reforma.

Además debemos saber que la Torá se divide en dos aspectos:

1) El aspecto de la Torá;

2) el aspecto de la Mitzvá.

De hecho, es imposible comprender estos dos aspectos antes de que el hombre sea recompensado con recorrer el camino del Creador conforme a «El secreto del Señor para aquellos que le temen». Esto se debe a que cuando el hombre se encuentra en estado de preparación para entrar al palacio del Creador, es imposible comprender los caminos de la verdad.

No obstante, es posible dar un ejemplo, ya que incluso el hombre que se encuentra en el período de preparación puede entender en cierta medida, como dicen nuestros sabios (Talmud, Sotá 21): «Rabí Yosef dijo: “Una Mitzvá, protege y salva mientras se practica. La Torá protege y salva mientras se practica y cuando no se practica”».

El hecho es que «mientras se practica» se refiere a cuando tiene cierta Luz. Esta Luz que obtuvo solo puede usarse mientras se encuentra en uno, pues en ese momento uno se alegra por la Luz que le ilumina. Esto se denomina aspecto de Mitzvá, es decir, que aún no ha alcanzado el aspecto de Torá, sino que solamente de la Luz extrae vitalidad de Kedushá (Santidad).

No ocurre lo mismo con la Torá: cuando uno alcanza cierto camino para su trabajo, puede usar ese camino que ha logrado incluso cuando no la esté practicando. Es decir, aun cuando no tenga la Luz. Esto se debe a que solo la iluminación se ha retirado de él, pero puede utilizar ese camino que alcanzó en el trabajo aun cuando la iluminación lo haya abandonado.

Sin embargo, junto con esto, se debe saber que el aspecto de Mitzvá, cuando es practicada, es mayor que la Torá cuando no está siendo practicada. «Mientras se practica» quiere decir que, en ese momento, uno está recibiendo la Luz; a esto se refiere con «es practicada»; cuando uno recibe la Luz en ella. Por lo tanto, cuando uno ya tiene la Luz, una Mitzvá es más importante que la Torá cuando uno no tiene Luz, esto es, cuando no hay vitalidad de la Torá.

Por un lado, la Torá es importante porque uno puede usar el camino que ha alcanzado a través de la Torá. Pero esto es por el hecho de que está desprovista de vitalidad, llamada «Luz», mientras que, en la Mitzvá, uno recibe la vitalidad que llamamos «Luz», y en este sentido, la Mitzvá es más importante. Así, cuando uno carece de vitalidad, es considerado «malvado». Porque en ese momento uno es incapaz de decir que el Creador dirige el mundo como «Bueno y hace el bien». Esto implica que él recibe el nombre de «malvado», pues condena a su Creador, ya que ahora siente que no tiene ninguna vitalidad y que no tiene nada por lo que alegrarse y poder decir que da gracias al Creador por otorgarle placer y deleite.

Uno no puede decir que cree que el Creador dirige Su Providencia hacia los demás como Bueno y hace el bien, puesto que entendemos que el camino de la Torá es una sensación en los órganos. Si el hombre no siente placer y deleite, ¿de qué le sirve que otros experimenten beneficio y placer?

Y si uno realmente creyera que la Providencia se revela como buena y benefactora hacia su amigo, esta creencia debería proporcionarle alegría y deleite por creer que el Creador dirige el mundo con Providencia de placer y deleite. Si esto no le proporciona vitalidad y alegría, ¿cuál es el beneficio de decir que el Creador vela por su amigo como Bueno y hace el bien?

Al fin y al cabo, lo más importante es lo que el hombre siente en su propio cuerpo, ya sea bueno o malo. Uno disfruta del placer de su amigo solo si disfruta del beneficio de su amigo. En otras palabras, aprendemos que, sobre la sensación del cuerpo, las razones no importan. Lo único que importa es si uno se siente bien. En ese estado el hombre dice que el Creador es «Bueno y hace el bien». Si uno se siente mal, no puede decir que el Creador se comporta con él de manera buena y benefactora.

Por lo tanto, precisamente si uno disfruta con la felicidad de su amigo y esto le proporciona una buen estado de ánimo, y siente alegría por el bienestar de su amigo, entonces puede decir que el Creador es un buen dirigente. Y si uno no tiene alegría, se siente mal, entonces, ¿cómo puede decir que el Creador es Bueno y hace el bien?

Por eso, el estado en el que el hombre se encuentra, cuando no posee vitalidad ni alegría, es considerado un estado en el que no tiene amor por el Creador ni puede justificarlo y ser feliz, como correspondería a quien tiene el privilegio de servir a un rey importante y grandioso.

En general, es preciso saber que la Luz Superior se encuentra en un estado de absoluto reposo. Y toda expansión de los nombres sagrados es llevada a cabo por los inferiores. En otras palabras, todos los nombres que posee la Luz Superior provienen del alcance de los inferiores. Es decir, según sean sus alcances, así será nombrada la Luz Superior.

En otras palabras, de acuerdo a cómo uno alcanza la Luz, es decir, de acuerdo a su sensación, le da nombre a la Luz. Y si uno no siente que el Creador le está dando algo, ¿qué nombre puede darle al Creador si no recibe nada de Él? En cambio, si uno cree en el Creador, cada uno de los estados que siente, dice que viene del Creador. En ese estado, uno nombra al Creador de acuerdo a su propia sensación.

Es decir, si uno se siente feliz en el estado en que se encuentra, dice que el Creador es llamado «Bueno y hace el bien», ya que esto es lo que siente, que recibe el bien de Él. En ese estado uno recibe el nombre de Tzadik (hombre justo), puesto que él Matzdik (justifica) a su Hacedor, que es el Creador. Y si uno se siente mal en el estado en que se encuentra, no puede decir que el Creador le envía el bien. Por lo tanto, en ese estado, se le llama Rashá (malvado), porque él Marshía (condena) a su Creador. Sin embargo, no existe un estado intermedio en el que el hombre diga que se siente tanto bien como mal: o es feliz, o es desgraciado.

Nuestros sabios escribieron (Talmud, Berajot 61): «El mundo fue creado..., o para aquellos totalmente malvados, o para aquellos totalmente justos». La razón de esto es que no hay una realidad tal en la que el hombre se sienta bien y mal a la vez. Cuando nuestros sabios dicen que hay intermedios, se refieren a que, con respecto a los creados, que poseen el aspecto del tiempo, se puede concebir un punto intermedio entre dos tiempos, uno tras el otro, tal como estudiamos, que existe una cuestión de ascensos y descensos. Estos son dos momentos: en uno es malvado y en otro es justo. Pero que una persona pueda sentirse bien y mal a la vez, tal cosa no existe.

Esto significa que, cuando afirmaron que la Torá es más importante que una Mitzvá, se refieren precisamente al momento en que no la practica, es decir, cuando uno no tiene vitalidad. Entonces, la Torá es más importante que una Mitzvá que no tiene vitalidad. La causa de esto es que uno no puede obtener nada de una Mitzvá que no tiene vitalidad. Pero con la Torá uno aún conserva un camino del trabajo, de lo que recibió mientras practicaba la Torá. Aunque la vitalidad se haya ido, todavía ese camino permanece en él y lo puede utilizar. Existe un tiempo en que una Mitzvá es más importante que la Torá, esto es, cuando hay vitalidad en la Mitzvá, y no tiene vitalidad en la Torá.

De esta forma, cuando no la practica, es decir, cuando uno no tiene vitalidad y alegría en el trabajo, no hay otro consejo más que rezar. No obstante, durante la plegaria uno debe saber que es malvado por no sentir el deleite y el placer en el mundo, aunque haga cálculos para creer que el Creador solamente otorga el bien. A pesar de ello, no todos los pensamientos que uno tiene son verdaderos en los caminos del trabajo.

Porque en el trabajo, si el pensamiento lleva a la acción, es decir, a una sensación en los órganos, de forma tal que estos sientan que el Creador es Bueno y hace el bien, los órganos deberían recibir vitalidad y alegría de ello. Y si uno no tiene vitalidad, ¿de qué sirven todos los cálculos si ahora los órganos no aman al Creador porque Él les imparte toda Su abundancia?

Por lo tanto, uno debe saber que si no obtiene vitalidad y alegría del trabajo es una señal de que es malvado, pues es infeliz. Todos los cálculos que realice no serán verdaderos si no conducen a la acción, es decir, a la sensación en los órganos de que él ama al Creador porque Él otorga deleite y placer a las criaturas.