Cíl vytvoření skupiny - 1. 1-1 (1984)
Cíl vytvoření skupiny - 2. 1-2 (1984)
O lásce k přátelům. 2 (1984)
Láska k přátelům - 1. 3 (1984)
Nechť člověk pomůže svému bližnímu. 4 (1984)
Čo nám poskytuje pravidlo “Miluj blížneho svojho ako seba samého”?. 5 (1984)
Láska k přátelům - 2. 6 (1984)
Miluj bližního svého jako sebe samého. 7 (1984)
Jaké naplnění Tóry a přikázání očišťuje srdce. 8 (1984)
A člověk prodá střechu svého domu. 9 (1984)
Jakou úroveň musí člověk dosáhnout?. 10 (1984)
Ohledně zásluh praotců. 11 (1984)
Důležitost skupiny. 12 (1984)
Jména a názvy v duchovním (Někdy se duchovní nazývá duše). 13 (1984)
Vždy buď připraven prodat vše, co máš, aby ses oženil s dcerou žáka mudrce. 14 (1984)
Jak může sestoupit z nebes něco špatného. 15 (1984)
Ohledně odevzdávání. 16 (1984)
O důležitosti přátel. 17-1 (1984)
Pravidla shromáždění společnosti. 17-2 (1984)
A bude to: Když přijdeš do země, kterou ti dá Stvořitel, tvůj Všemohoucí. 18 (1984)
Dnes všichni předstoupíte. 19 (1984)
Udělej si Rava a kup si přítele - 1. 1 (1985)
Ohledně větví a kořene. 2 (1985)
Pravda a víra. 3 (1985)
Zde je rodokmen Noema. 4 (1985)
Odejdi ze své země. 5 (1985)
A Stvořitel se mu odhalil v Alone Mamre (v dubových lesích) . 6 (1985)
Život Sáry. 7 (1985)
Udělej si Rava a kup si přítele - 2. 8 (1985)
A synové se strkali v jejím lůně. 9 (1985)
A odešel Jákob. 10 (1985)
Spor Jákoba s Lábanem. 11 (1985)
A usadil se Jákob. 12 (1985)
Pevnost, bašta mého spasení. 13 (1985)
Já jsem první a Já jsem poslední. 14 (1985)
A obrátil Chizkijáš tvář svou ke zdi. 15 (1985)
A čím více ho vyčerpávali. 16 (1985)
Poznej dnes a ulož do srdce svého. 17 (1985)
Žalobci. 18 (1985)
Pojďme k Faraonovi - 1. 19 (1985)
Kdo zatvrdil své srdce. 20 (1985)
Vždy je třeba rozlišovat Tóru a práci. 21 (1985)
Celá Tóra je jedno svaté Jméno. 22 (1985)
Na mém loži po nocích. 23 (1985)
Tři etapy v práci. 24 (1985)
Ve všem se musí rozlišit světlo a nádoba (kli). 25 (1985)
Děj mi uvidět Velikost Svojí. 26 (1985)
Článek o navrácení. 27 (1985)
Článek o zvědech. 28 (1985)
Stvořitel je blízký všem, kteří Ho volají. 29 (1985)
Tři modlitby. 30 (1985)
Člověk nepočítá sebe k hříšníkům. 31 (1985)
Ohledně odměny pro přijímající. 32 (1985)
Zločinci Israele. 33 (1985)
A modlil jsem se ke Stvořiteli. 34 (1985)
Když člověk ví, co je chvění před Stvořitelem. 35 (1985)
A byl večer, a bylo ráno. 36 (1985)
Kdo svědčí o člověku. 37 (1985)
Spravedlivý a dobře pro něj, spravedlivý a špatně pro něj. 38 (1985)
Uslyš náš hlas. 39 (1985)
A odešel Mojžíš. 1 (1986)
Slyšte nebesa. 2 (1986)
Co znamená, že za pomoci Tóry je člověku udělena spravedlnost a mír. 3 (1986)
Ohledně milosrdenství. 4 (1986)
Ohledně úcty k otci. 5 (1986)
Ve věci jistoty. 6 (1986)
Důležitost modlitby mnohých. 7 (1986)
O pomoci přicházející shora. 8 (1986)
O svíčce Chanuky. 9 (1986)
Ohledně modlitby. 10 (1986)
Pravá modlitba je založena na skutečné potřebě. 11 (1986)
V čem tkví hlavní potřebnost, za kterou je třeba se modlit. 12 (1986)
Pojďme k Faraonovi - 2. 13 (1986)
Proč je třeba nádoby od Egypťanů. 14 (1986)
Modlitba mnohých. 15 (1986)
Neboť Jákoba si vybral pro Sebe Stvořitel. 16 (1986)
Pravidla setkání. 17 (1986)
Kdo přivádí k modlitbě. 18 (1986)
O významu radosti. 19 (1986)
Pokud zhřešil a přizná vinu. 20 (1986)
O víře výše rozumu. 21 (1986)
Když žena počne. 22 (1986)
O chvění a radosti. 23 (1986)
Rozdíl mezi almužnou a darem. 24 (1986)
Míra plnění přikázání. 25 (1986)
Blízká cesta a daleká cesta. 26 (1986)
Stvořitel a Israel odešli do vyhnanství. 27 (1986)
Není společnost menší než deset. 28 (1986)
Lišma a Lo Lišma. 29 (1986)
Klipa předchází plodu. 30 (1986)
O významu krmení a porodu. 31 (1986)
Proč během modlitby je třeba narovnat nohy a zakrýt hlavu. 32 (1986)
Jaká jsou přikázání, po kterých člověk šlape svými patami. 33 (1986)
O soudcích a strážcích. 34 (1986)
Patnáctého Ava. 35 (1986)
V čem tkví příprava k Slichot. 36 (1986)
Dobrý, tvořící dobro zlým a dobrým. 1 (1987)
O důležitosti uvědomění zla. 2 (1987)
Celý Izrael má podíl na budoucím světě. 3 (1987)
Nelze poslouchat dobré od zlého člověka. 4 (1987)
V čem je důležitost práce ve vztahu k odměňování. 5 (1987)
Důležitost víry, která je vždy přítomná. 6 (1987)
Zázrak Chanuky. 7 (1987)
Rozdíl mezi pravdivou a nepravdivou milostí. 8 (1987)
Velikost člověka závisí na velikosti jeho víry v budoucnost. 9 (1987)
Jaká je závažnost pomluvy a proti komu je směřována. 10 (1987)
Purim, když je přikázáno "ad de-lo jada". 11 (1987)
Co je "polovina šekelu" v duchovní práci - 1. 12 (1987)
Proč se svátek maces nazývá "Pesach". 13 (1987)
Spojení mezi Pesachem, macesem a marorem. 14 (1987)
Dva druhy svatosti. 15 (1987)
Rozdíl mezi společnou a individuální prací (klal a prat). 16 (1987)
Podstata důležitosti zákazu učit Tóru modloslužebníky. 17 (1987)
Co je příprava pro obdržení Tóry - 1. 18 (1987)
Co je skryté a zjevné v práci Stvořitele. 19 (1987)
Co je osobní vlastnictví člověka. 20 (1987)
Co jsou špinavé ruce v duchovní práci. 21 (1987)
Jaký dar člověk prosí u Stvořitele. 22 (1987)
Mír po hádce je lepší, než když vůbec nedojde k hádce. 23 (1987)
Co je bezdůvodná nenávist v duchovní práci. 24 (1987)
Co je vážnost v duchovní práci. 25 (1987)
Co je to lehké přikázání. 26 (1987)
Co je prokletí a požehnání v duchovní práci. 27 (1987)
Co znamená "nepřidávejte a neubírejte" v duchovní práci. 28 (1987)
Co znamená "podle utrpení - je mzda". 29 (1987)
Co je "válka o moc" v duchovní práci - 1 . 30 (1987)
Co je uzavření spojení v duchovní práci. 31 (1987)
Proč se život dělí na dva druhy. 1 (1988)
Jaká musí být míra návratu. 2 (1988)
Proč se Stvořitel nazývá "Pravda". 3 (1988)
Co znamená „modlitba za pomoc a odpuštění“ v duchovní práci. 4 (1988)
Co znamená v duchovní práci: "Israel je ve vyhnanství - Šchina je spolu s nimi". 5 (1988)
V čem je rozdíl mezi polem a člověkem v poli, v duchovní práci. 6 (1988)
Proč je tak důležitý ženich, že jsou mu odpuštěny jeho hříchy. 7 (1988)
Co znamená, že modlící se musí správně vysvětlovat svá slova. 8 (1988)
Co znamená, že spravedlivý trpí z neštěstí. 9 (1988)
Co znamená čtyři druhy jdoucích do Domu Učení v duchovní práci. 10 (1988)
Jaké dva úrovně předcházejí "Lišma". 11 (1988)
Co je „Tóra a práce“ na cestě Stvořitele. 12 (1988)
Co znamená, že vůdce národa - to je i národ, v duchovní práci. 13 (1988)
Nezbytnost lásky k přátelům. 14 (1988)
Co znamená, že požehnání se nenachází na prázdném místě, v duchovní práci. 15 (1988)
Na jakém základě se buduje svatost. 16 (1988)
Hlavní rozdíl mezi živočišnou duší a božskou duší. 17 (1988)
Kdy se člověk nazývá pracovníkem Stvořitele v duchovní práci. 18 (1988)
Co je stříbro a zlato, Israel a ostatní národy v duchovní práci. 19 (1988)
Co je odměna v práci na odevzdávání. 20 (1988)
Co znamená, že Tóra byla dána z tmy, v duchovní práci. 21 (1988)
Co jsou zásluhy a hříchy spravedlivého v duchovní práci. 22 (1988)
Co znamená v duchovní práci, že začínají z "lo lišma". 23 (1988)
Co znamená: "Skryté - Stvořiteli, ale odhalené - nám" v duchovní práci. 24 (1988)
Co je příprava v předvečer soboty v duchovní práci. 25 (1988)
Jaký je rozdíl mezi zákonem a spravedlností v duchovní práci. 26 (1988)
Co znamená, že Stvořitel nesnáší domýšlivce, v duchovní práci. 27 (1988)
Co znamená skryté a zjevné řízení Stvořitele. 28 (1988)
Jaký je rozdíl mezi pracovníkem Stvořitele a tím, kdo pro Něho nepracuje . 29 (1988)
Co požadovat od shromáždění přátel. 30 (1988)
Jaká činnost člověka v duchovní práci se vztahuje ke Stvořiteli. 31 (1988)
Co jsou dvě činnosti během pádu. 32 (1988)
V čem je rozdíl mezi společným a osobním v duchovní práci. 33 (1988)
Co je den a noc v duchovní práci. 34 (1988)
Co je pomoc v duchovní práci, kterou musí člověk prosit u Stvořitele. 35 (1988)
Jaká je míra návratu. 1 (1989)
Co je velký nebo malý hřích v duchovní práci. 2 (1989)
Jak se liší brány slz od všech ostatních bran. 3 (1989)
Co je "potopa" v duchovní práci. 4 (1989)
Co znamená, že stvoření světa bylo ve formě almužny. 5 (1989)
Co je "výše rozumu" v duchovní práci. 6 (1989)
Co znamená v duchovní práci „Ten, Kdo nepracoval v předvečer soboty, co bude jíst v sobotu?“. 7 (1989)
Co znamená "Pokud narůstá dobro, pak i zlo narůstá" v duchovní práci. 8 (1989)
Co znamená v duchovní práci, že utrpení které přišlo k hříšníkům, začíná u spravedlivých. 9 (1989)
Co znamená v duchovní práci, že žebřík stojí nakloněný. 10 (1989)
Jaké síly je potřeba v práci. 11 (1989)
Co je "hostina ženicha". 12 (1989)
Co je "chléb nepřejícího" v duchovní práci. 13 (1989)
Co znamenají slova "A ulož do srdce svého". 14 (1989)
Co znamená, že spravedliví jsou vidět díky hříšníkům, v duchovní práci. 15 (1989)
Co znamená zákaz požehnat nad prázdným stolem v duchovní práci?. 16 (1989)
Proč je zakázáno popřát příteli mír dříve, než požehná Stvořitel. 17 (1989)
Co znamená, že požehnání nepřebývá nad tím, co je spočítáno v duchovní práci. 18 (1989)
Co znamená v duchovní práci, že se sobota nazývá "Ša-bat". 19 (1989)
Co znamená, že zlý počátek se pozvedá a odvádí na stranu, v duchovní práci. 20 (1989)
Co znamená v duchovní práci: "Opilý se nemodlí". 21 (1989)
Co znamená, že právě v předvečer svátku Pesach jsou položeny čtyři otázky. 22 (1989)
Co znamená v duchovní práci "Pokud nespolknul maror, nesplnil závazek". 23 (1989)
Co znamená: "Nechť požehnání obyčejného koena nebude povrchním ve tvých očích" v duchovní práci. 24 (1989)
Co znamená v duchovní práci: „Člověk, který má vadu, se nepřiblíží“. 25 (1989)
Co znamená "toho, kdo znesvěcuje sebe, znesvěcují shora" v duchovní práci. 26 (1989)
Co je utrpení v duchovní práci. 27 (1989)
Kdo potřebuje znalost, že člověk obstál v zkoušce. 28 (1989)
Co je příprava pro obdržení Tóry - 2. 29 (1989)
Co je zapálení svítidla v duchovní práci. 30 (1989)
Co znamená, že není možné učit Tóru modloslužebníky, v duchovní práci. 31 (1989)
Co znamená, že olej se nazývá dobrými činy, v duchovní práci. 32 (1989)
Co je vlastnost zvědů v duchovní práci. 33 (1989)
Co je mír v duchovní práci. 34 (1989)
Co je "ten, kdo nemá syny" v duchovní práci. 35 (1989)
Co znamená "Neboť v tom je vaše moudrost a rozum v očích národů" v duchovní práci. 36 (1989)
Co znamená „cesta je na začátku trnitá, ale na konci přímá" v duchovní práci. 37 (1989)
Co jsou „soudci a stráže“ v duchovní práci. 38 (1989)
Co znamená "Tóra mluví pouze o zlom počátku" v duchovní práci. 39 (1989)
Co znamená "Každý den oni musí být ve Tvých očích novými" v duchovní práci. 40 (1989)
Rozvrh dne. 41 (1989)
Co znamená: „Abychom byli hlavou, ale ne ocasem“ v duchovní práci. 1 (1990)
Co je "selhání" v duchovní práci. 2 (1990)
Co znamená, že svět je stvořen pro Tóru . 3 (1990)
Co znamená, že nejdůležitější díla spravedlivých - jsou dobré skutky, v duchovní práci.. 4 (1990)
Co znamená, že Země nepřinesla ovoce, dokud nebyl stvořen člověk, v duchovní práci. 5 (1990)
Kdy má člověk používat hrdost v duchovní práci. 6 (1990)
Kdy je čas modlitby a kdy je čas poděkování v duchovní práci. 7 (1990)
Co znamená, že se Esav nazývá člověkem pole, v duchovní práci. 8 (1990)
Co znamená, že žebřík stojí na zemi a jeho vrchol dosahuje nebesa. 9 (1990)
Co znamená v duchovní práci, že, jak řekli naši mudrci, král David neměl život. 10 (1990)
Co znamená v duchovní práci, že svítidlo Chanuky se umísťuje nalevo od vchodu. 11 (1990)
Co znamená, že se Tóra nazývá střední linií, v duchovní práci - 1. 12 (1990)
Co znamená, že díky jednotě Stvořitele a Jeho Šchiny budou vykoupeny všechny hříchy, v duchovní práci. 13 (1990)
Co je „Pravá milost“ v duchovní práci. 14 (1990)
Co znamená, že dokud nepadnul egyptský vládce, neexistovala odpověď na jejich sténání, v duchovní práci. 15 (1990)
Co znamená „kvůli netrpělivosti a těžké práci“ v duchovní práci. 16 (1990)
Jakou pomoc obdrží ten, kdo se přichází očistit. 17 (1990)
Co znamená, že sobotní řeč by neměla být jako všední řeč, v duchovní práci.. 18 (1990)
Co znamená, že se Tóra nazývá střední linií, v duchovní práci - 2. 19 (1990)
Co je "polovina šekelu" v duchovní práci - 2. 20 (1990)
Co znamená: „Jak Já nezištně, tak i vy nezištně" v duchovní práci. 21 (1990)
Jaký je postup pro vymazání Amaleka. 22 (1990)
Co znamená, že Mojžíš měl problémy při určování novoluní, v duchovní práci. 23 (1990)
Co znamená, že každý, kdo přináší sebe k zápalné oběti, je mužem, v duchovní práci. 24 (1990)
Co znamená: "Všechny národy, chvalte Stvořitele" v duchovní práci. 25 (1990)
Co znamená: "Neexistuje svatý jako Stvořitel, neboť není nikdo jiný, kromě Tebe" v duchovní práci. 26 (1990)
Co znamená, že každé stéblo trávy má sílu, která ho řídí, bije a říká „musíš růst“, v duchovní práci. 27 (1990)
Co znamená "Varovat velkých před malými" v duchovní práci. 28 (1990)
Co znamená „Tóra vyčerpává síly člověka“ v duchovní práci. 29 (1990)
Co znamená, že zákon a spravedlnost jsou jménem Stvořitele, v duchovní práci. 30 (1990)
Co znamená, že vyšší požehnání nespočívá na tom, co je spočítáno, v duchovní práci.. 31 (1990)
Co znamená, že Israel naplňuje touhu Stvořitele, v duchovní práci. 32 (1990)
Co znamená "země se polekala a umlkla" v duchovní práci. 33 (1990)
Co jsou „jednoduché nádoby“ v duchovní práci. 34 (1990)
Co znamená „ten, kdo vychutnává hostinu ženicha“ v duchovní práci. 35 (1990)
Co znamená, že synové Esava a Ismaele nechtěli přijmout Tóru, v duchovní práci. 36 (1990)
Co znamená "Šchina svědčí o Israeli" v duchovní práci. 37 (1990)
Co znamená: „Číše požehnání musí být plná“ v duchovní práci. 38 (1990)
Co znamená: "Každý kdo truchlí pro Jeruzalém, bude poctěn uvidět ho v radosti" v duchovní práci. 39 (1990)
Co znamená "Neboť vy jste nejmenší ze všech národů" v duchovní práci. 40 (1990)
Co znamená "lehká přikázání, po kterých člověk šlape svými nohami," v duchovní práci. 41 (1990)
Co znamená požehnání a prokletí v duchovní práci. 42 (1990)
Co znamená "Nesázej pro sebe Ašeru vedle oltáře" v duchovní práci. 43 (1990)
Co je „válka o moc“ v duchovní práci - 2. 44 (1990)
Co znamená: "Skryté - Stvořiteli našemu Všemohoucímu" v duchovní práci. 45 (1990)
Pracovní řád, ustanovený Ba´al HaSulamen. 46 (1990)
Co znamená: „Nemáme jiného Krále, kromě Tebe,“ v duchovní práci. 1 (1991)
Co znamená: „Vrať se, Israeli, ke Stvořiteli svému Všemohoucímu“ v duchovní práci. 2 (1991)
Co znamená „hříšník připraví, ale spravedlivý oblékne“ v duchovní práci. 3 (1991)
Co znamená, že ničitel byl uvnitř potopy a zabíjel, v duchovní práci. 4 (1991)
Co znamená, že dobré skutky spravedlivých jsou jejich zrozením, v duchovní práci.. 5 (1991)
Co jsou "pastýři stáda Abraháma a pastýři stáda Lota" v duchovní práci. 6 (1991)
Co je člověk a co je živočich v duchovní práci. 7 (1991)
Co znamená „A Abrahám zestárnul, na sklonku dní“ v duchovní práci. 8 (1991)
Co je "vůně jeho oděvů" v duchovní práci. 9 (1991)
Co znamená, že Král stojí na svém poli, když zrno leží v kupách, v duchovní práci. 10 (1991)
Co znamená, že zlý počátek a dobrý počátek ochraňuji člověka, v duchovní práci. 11 (1991)
Svíce tyto jsou svaté. 12 (1991)
Co to znamená: „Ty jsi předal silné do rukou slabých“ v duchovní práci. 13 (1991)
Co znamená, že požehnání člověka, je požehnání synů, v duchovní práci. 14 (1991)
Co znamená požehnání: „ten, kdo kvůli mně vykonal zázrak na tomto místě“ v duchovní práci. 15 (1991)
Co znamená: proto, abyste věděli, že Stvořitel je Všemohoucí, je třeba „A polož to na srdce své“ v duchovní práci. 16 (1991)
Co znamená: Neboť zatvrdil jsem Já srdce jeho“ v duchovní práci. 17 (1991)
Co znamená, že je třeba pozvedat pravou ruku nad levou, v duchovní práci. 18 (1991)
Co znamená: "Povstaň, Stvořiteli, a rozprchnou se nepřátele Tvoji" v duchovní práci. 19 (1991)
Co znamená: „Není nic, co by nemělo místo“ v duchovní práci. 20 (1991)
Co to znamená v duchovní práci, že před Purimem čtou sobotní kapitolu „Zachor“ (Pamatuj). 21 (1991)
Co znamená „růže mezi trny“ v duchovní práci. 22 (1991)
Co je „čistota popela krávy“ v duchovní práci. 23 (1991)
Co znamená, že člověk musí porodit syna a dceru, v duchovní práci. 24 (1991)
Co znamená, že člověk, který uskutečnil návrat, se musí nacházet v radosti. 25 (1991)
Co znamená odhalení míry a skrytí dvou v duchovní práci?. 26 (1991)
Co znamená: „Žena, která vydává semeno první, porodí syna“ v duchovní práci. 27 (1991)
Co je svatost a čistota v duchovní práci. 28 (1991)
Co znamená, že se velekněz musí oženit s pannou, v duchovní práci. 29 (1991)
Co znamená, že pro toho, kdo byl na daleké cestě, se Pesach odkládá na druhý Pesach, v duchovní práci. 30 (1991)
Co znamená, že almužny pro chudé dělají Svaté Jméno, v duchovní práci. 31 (1991)
Co jsou prapory v duchovní práci. 32 (1991)
Co znamená, že Stvořitel obrací tvář, v duchovní práci. 33 (1991)
Co znamená "Ochutnává plody jejich v tomto světě, a zásoby se hromadí ve světě budoucím" v duchovní práci. 34 (1991)
Co jsou "zvědové" v duchovní práci. 35 (1991)
Co znamená "mír, mír vzdálenému i blízkému" v duchovní práci. 36 (1991)
Co je "Tóra" a co je "zákon Tóry" v duchovní práci. 37 (1991)
Co je pravá linie v duchovní práci. 38 (1991)
Co znamená, že pravá musí být větší než levá, v duchovní práci. 39 (1991)
Co je pravda a lež v duchovní práci. 40 (1991)
Co musí udělat člověk, pokud se narodil se špatnými vlastnostmi . 41 (1991)
Co znamená: "Zná vůl Pána svého Israel nezná" v duchovní práci. 42 (1991)
Co znamená "A uvidíš Mne zezadu, ale tvář Mojí nebude vidět" v duchovní práci. 43 (1991)
Jaký je důvod, podle kterého byl Israel hoden zdědit Zemi, v duchovní práci. 44 (1991)
Co znamená, že soudce musí soudit úplně spravedlivým soudem, v duchovní práci. 45 (1991)
Co je "syn milované a syn nenáviděné" v duchovní práci. 46 (1991)
Co znamená, že pravá a levá si vzájemně odporují v duchovní práci. 47 (1991)
Knihovnachevron_right
Rabaš/Články
chevron_right
Pravidla setkání
 

Порядок зборів

Стаття 17, 1986

(переклад з івриту)

Так сказано мудрецями в трактаті Брахот: «Повчав рабі Самлай: «Завжди хай складе людина хвалу Творцеві, а потім молиться». Звідки в нас це? Від Моше, як написано: «І благав я...» Пояснив це мій пан, батько й учитель [Бааль Сулам]: «Оскільки той, хто хоче просити в когось, аби зробив би йому якусь ласку, повинен знати:

а) чи є в того, дати йому те, що він просить від нього, бо якщо немає в того в наявності, що за користь просити?

б) щоб той мав добре серце, давати. Бо може статися, що має він, аби дати те, що цей просить, але не лежить в нього серце давати.

І тому маємо скласти спершу хвалу Творцю, тобто, щоби вірила людина, що є у Творця все, що вона просить. А також, що Творець є милосердним, і дає кожному те, що той просить, на благо.

І, згідно з цим ми бачимо, коли товариші збираються в одному місці, і певно, що збори ці мають якусь мету, адже кожен віддає частину свого часу, яким мав би скористатися для власних потреб, і поступається всіма своїми справами, і приходить взяти участь в зборах, - то він хоче щось придбати. Якщо так, треба намагатися, щоби кожен з товаришів, коли йде додому, мав би бачити, з чим він прийшов на збори, і що придбав тепер, коли йде додому.

І буває іноді, що під час товариських зборів кожен відчуває смисл в цих сходинах. І тоді не спаде йому на думку помислити, з чим, тобто з яким надбанням я піду нині додому. Тобто, що я маю в руках, - того, що придбав на товариських зборах, чого не було в мене перед тим, як прийшов у групу. Тоді він бачить, що анічогісінько в нього немає.

І це подібно до того, як написано («Дварим», 23:25): «Коли прийдеш у виноградник ближнього свого, і їстимеш виноград скільки душа забажає, - а в посудини свої не клади». І треба пояснити це, бо коли збираються товариші, що зветься «виноградником ближнього твого», коли сидять і їдять, і п’ють разом, і розмовляють про те та про се, під час цих дій тіло втішається. І це зветься як «і їстимеш виноград скільки душа забажає».

Але, коли йдуть додому і хочуть бачити, що є в них у «посудинах» (івр. «келім»), аби взяти якусь життєву силу додому, тобто, коли покидають засідання і бажають подивитися, що там є в нас у келім з усієї цієї вечірки, то бачать: «в посудини свої не клади», - нічого немає в келім, щоби могли б ми підживити душу після зібрання.

Однак, людина має пильнувати, - коли докладає вона якихось зусиль, щоб не було це без оплати. Як ми говоримо в молитві «І явився в Сіон»: «Аби не торкнутися нам порожнечі». Тому, коли йде людина на збори, вона має придбати там поживу, щоб і коли вже йде додому, була б їй можливість подивитися, чи є в неї щось покласти в келім. І тоді матиме вона «харчі», підживити себе до наступної зустрічі, і до того часу матиме вона готове, з того, що придбала в час товариських зборів.

Тому, треба спочатку скласти хвалу зібранню. А потім дивитися, що придбати з цієї справи. Як сказано, в словах мудреців: «Завжди хай складе людина хвалу Творцеві, а потім молитиметься». Отже, на початку засідання, тобто коли починають говорити, що й є початком відкриття зібрання, слід висловлювати хвалу групі. І тоді кожен має намагатися надати сенс і пояснення тим гідності й важливості, що є в товаришах. І не говорити нічого, крім хвали групі.

І аж поки товаришами буде розкрита слава групи. Тоді треба сказати: тепер ми закінчили перший етап товариських зборів, - і почати другий етап. Тобто, щоби кожен сказав би, які, на його думку, дії ми могли б зробити, практично, аби кожен мав би можливість придбати любов до товаришів. Інакше кажучи, що кожен може зробити, щоби угніздилося йому в серці таке, щоб він любив кожного з групи. І після того, як закінчують другий етап, який є порадами – що зробити на благо групі, приходить третій етап, що є приведенням в дію, практично, того, що вирішили товариші, - що треба зробити.

А щодо хвали групі – дивись в книжці «Дарування Тори», де описує поняття товариської любові, коли завдяки єднанню товаришів людина може прийти до піднесеності Творця. Адже всі в світі занурені в себелюбство, а сама вона бажає йти шляхом віддачі. А це проти загальної думки, тому що така природа, в якій ми народилися силою мети творіння, якою є, як сказано, «Його бажання дати благо Своїм створінням».

А та сила, завдяки якій ми можемо йти проти цього, тобто робити протилежні дії, - і мало того, що ми не хочемо отримувати для власної користі, а ще й хочемо віддавати, що зветься «Щоби всі наші дії були ради принесення втіхи Створювачу нашому», - це все завдяки тій силі, що є в природі віддачі, таке, що коли дають комусь шанованому, сама людина має втіху від цього. Виходить, що без задоволення не в силах людина виконати жодну дію, оскільки це проти природи.

Проте, ми можемо поміняти задоволення. Тобто, замість щоб діставати втіху від дії отримування, ми хочемо отримувати задоволення від дії віддачі. Бо це називається «тотожністю властивостей», коли ми маємо сказати, що як є втіха Творцю від того, що Він дарує створінням, так само повинно бути й нам задоволення в тому, що ми віддаємо Творцеві.

Інакше, тобто, якщо коли ми віддаємо Творцю, ми не маємо радості й задоволення, ми завдаємо шкоди тотожності властивостей, як сказали мудреці: «Не було [більшої] радості в Творця, ніж в той день, в який створено небо й землю. Не було [більшої] радості у Творця з дня, коли було створено світ, ніж та радість, якою в майбутньому радітиме з праведниками в час, що має прийти» (Зоар, 1:115).

Тому, якщо не відчуваємо ми радості, коли виконуємо заповідь Творця, виходить, - навіть коли людина спрямовує намір на віддачу, - це не називається «тотожністю властивостей». Бо людина здатна радіти лиш тільки тоді, коли є задоволення. Виходить, якщо немає їй задоволення й насолоди від того, що віддає Творцеві, - це ще не називається «тотожністю властивостей», щоб була в неї можливість отримати вище благо, бо поки що бракує їй задоволення, яке є у Творця, коли Він дарує створінням.

І через це виходить, що вся основа того, що ми можемо отримувати задоволення й насолоду, і що це дозволено нам, - втішатися, і більш за це, великим обов’язком є втішатися від дії віддачі, - це те, що повинні ми працювати над єдиним аспектом: цінувати духовне. І це виражається в зверненні уваги на «до Кого я звертаюся», і «до Кого я говорю», і «Чиї заповіді я виконую», і «Чию Тору я вивчаю». Тобто шукати ради, як цінувати Того, Хто дає Тору. А оскільки людина, сама по собі ще не удостоїлася дістати будь-яке світіння згори, то повинна вона шукати людей, більш-менш подібних їй, які також шукають, як підняти важливість. Бути в контакті, будь-якому, з Творцем, хоч у якийсь спосіб, і оскільки є вже щодо цього спільна думка, то кожен може отримати допомогу від товариша.

І маємо знати, «що найменша множина – два», тобто, якщо двоє товаришів сидять разом, і міркують, як підняти важливість Творця, - вже є в них сила отримати зміцнення відчуття величі Творця з боку «збудження знизу», а на цю дію потім приходить «збудження згори», - і вони починають трошки відчувати велич Творця.

І згідно з написаним: «У численності народу пишнота царя», виходить, - що більша множина, то більше діє сила цієї множини, тобто утворюють сильнішу атмосферу величі та важливості Творця. І тоді в кожного тіло його відчуває, що всі дії, те, що він хоче здійснити ради духовного, яке є віддачею Творцю, величезним скарбом вважаються для нього, і що удостоївся він увійти між людей, які заслужили обслуговувати Царя. І тоді, при кожній малій дії, яку він виконує, він сповнений радості й насолоди, що має зараз чим прислужитися Царю.

І згідно з мірою кожного, коли група, міркуючи, під час зібрання, думала про велич Творця, кожному на його рівні надали важливість величі Творця, - і він може походжати весь день у світі радощів та відради. Тобто, від будь-якої малої речі, чим би він не займався в роботі Творця, він має задоволення від цього. Бо навіть коли на мить згадає, що треба думати про духовне, відразу ж говорить, - я вже дякую і підношу хвалу та славу Творцеві. Бо він вірить, що Творець наразі покликав його і бажає говорити з ним.

І коли людина уявить собі, що Цар кличе її й говорить їй, що бажає тішитися нею, - яка радість була б тоді людині, і який би настрій був. І певно, в такому піднесеному настрої, точно не думала б про якісь незначущі речі. І лиш трошки соромилася б, що не знає законів та звичаїв Царя, як поводитися в час, коли Цар говорить з нею.

А те, що вона може зробити для Царя – це в неї вважалося б великим багатством. Адже все ж таки людина знає трохи закони, як виконувати заповіді Царя, з того, що вчила в школі, коли була мала. І напевно зараз, коли людина вже змужніла і хоче служити Цареві, явно бракує їй знання законів Царя. Виходить, що турбота її про те, що не знає, від чого Цареві буде більше втіхи, тобто від якої дії, або наміру. Але крім цього людина живе у світі, який увесь є благом. Усе це група повинна обмірковувати, коли збираються на збори. І говорити про важливість групи, як сказано: «Завжди хай складе людина хвалу Творцеві, а потім молиться».

Так само і в групі, коли ми бажаємо щось вимагати від групи, що й називається «молитися», повинні спочатку для себе правильно визначити цінність групи. «А потім молитиметься», тобто вимагати від групи, щоб дали людині те, що вона вимагає від групи. Коли так, людина повинна спершу побачити, що є у групи. Що за майно вони мають, яке вона може отримати від них, тим, що поєднається з ними. Бо може бути те майно, що є у групи, людина не потребує цього, а навпаки, тікає від цього та віддаляється на «відстань пострілу з лука».

І, відповідно, вона повинна завжди пильнувати, коли приходить на товариські збори, чи є у товаришів мета, до якої вона прагне. І щоби кожен з них якось тримався б цієї мети. І людина думає, що напевно, завдяки поєднанню всіх разом з однією метою, кожен з них матиме свою частку, також і частини всієї групи. Виходить, що завдяки цьому буде в кожного з групи сила, як у всієї групи разом.

Витікає з цього, що кожен повинен дивитися серйозно на мету зборів, що це повинно привести до відчуття, після товариських зборів, що кожен має собі щось в руках, те, що таки може покласти собі в свої «посудини», а не щоб було як «а в посудини свої не клади». І кожен має взяти в розрахунок, що коли він не сидить на зборах з особливою увагою, то мало того, що й сам себе втрачає, а ще й завдає шкоди всій групі.

І це подібно тому, що наведено в Мідраші: «Про двох, що пливли на човні, і почав один свердлити під собою і робити отвір в човні. Сказав йому його товариш: «Чому ти свердлиш?» Відповів йому: «Яке твоє діло, адже під собою я свердлю, а не під тобою». Сказав йому: «Дурню, адже обидва згинемо разом в цьому човні».

І після того, як говорили на зборах про важливість і необхідність групи, тоді починається порядок виправлень, - як і чим зможемо зміцнити групу, щоб була єдиним цілим, як сказано: «І отаборився там Ісраель, при горі», що тлумачили так: «Як одна людина з одним серцем». І порядок має бути такий, що кожен, хто має якусь пропозицію, що це зарадило б товариській любові, хай обговорять це, і треба щоб було прийнято всіма товаришами, бо немає в цьому примусу.

Досі ми говорили про зв’язок між людиною та її ближнім, - що це дасть нам зв’язок між людиною та Творцем, як написано в книжці «Дарування Тори». Виходить, згідно з цим, як говоримо про важливість товариської любові, і вся її важливість в тому, що це приведе нас до любові до Творця, - так само треба думати, що любов між товаришами повинна привести нас до важливості любові до Творця.