„Humno“ je Dinim de-Dchura (דינין דדכורא, soudy a omezení mužské strany), o čem je řečeno: „Skryla se a neposkvrnila se.“ (Numeri 5) Je to pociťování vlastnosti Goren (גורן, humno) člověkem, když se cítí jako Ger (גר, proselyta, cizí příchozí) v duchovní práci.
„Vinohrad“ znamená Dinim de-Nukva (דינין דנוקבא, soudy a omezení ženské strany), o kterých je řečeno: „Skryla se a poskvrnila se.“ Vinohrad (Jekev, יקב) je pociťování nedostatku (Nekev, נקב).
Existují dva druhy Suky:
1. oblaka slávy,
2. odpady humna a vinohradu.
Oblak je druh ukrytí, když člověk cítí, že je před ním duchovní skryté. A pokud člověk svou vůlí tento oblak překoná – to znamená, že cítí skryté – pak je odměněn oblakem slávy. A to se nazývá MaN de-Ima, jenž působí v průběhu 6 000 let a je tajemstvím, protože dosud nesestupuje do přírody1 nazvané Pšat (פשט, jednoduchý, doslovný význam).
Odpady z humna a z vinohradu označují „jednoduchý, doslovný význam“ a příroda je MaN de-Malchut, která je napravena právě vírou a nazývá se Itaruta de-Letata (aram. probuzení, prosba zdola).
Avšak MaN de-Ima je Itaruta de-Le’ila (aram. probuzení Shora), které nepochází z přirozenosti. Ze strany přirozenosti – znamená, že pokud člověk není hoden přijmout Světlo, žádné Světlo nedostane. Kdežto díky probuzení Shora, jež je výše přirozenosti, prochází Světlo k nižším, jak je řečeno: „Já, Stvořitel, přebývám s nimi v celé jejich nečistotě,“ nebo, jak je napsáno v Knize Zohar: „Ačkoli hřeší, jako kdyby vůbec nehřešili.“
Ale pod vlivem probuzení zdola, Itaruta de-Letata, může Světlo sestoupit k nižším pouze v případě, že jsou schopni ho přijmout v souladu se svými kvalitami čili osobními vlastnostmi. Když se člověk může napravit vírou, nazývá se to MaN de-Nukva. A to je náprava, jež vychází ze samotného člověka a patří k úrovni sedmého tisíciletí, které se nazývá „a jeden rozbořený“, protože „v samotné Malchut není nic z ní samotné“.
A když tento stav napravíme, stáváme se hodni desátého tisíciletí, úrovně GaR. A taková duše se nachází v jedné z deseti generací. Existuje však „Sedmé tisíciletí“, které završuje 6 000 let a nazývá se „dílčí“. A jak je známo, dílčí i společné jsou si v duchovním vždy rovny. Patří však k MaN de-Ima, které se nazývají „oblaka slávy“.
Cílem práce je být na úrovni „jednoduchého, doslovného významu“ a přírody. Vždyť při takové práci nemá člověk možnost klesnout níže, pokud se již opírá o zemi. Je to proto, že nepotřebuje velký stav. Vždyť opravdu stále začíná jakoby znovu.
A vždy pracuje tak, jako kdyby právě začal pracovat a přijal na sebe vládu Nebes vírou výše rozumu. Základ, na kterém je založeno pořadí práce, by měl být co nejjednodušší, aby byl absolutně výše znalostí. A jenom ten nejnaivnější člověk se může tak ponížit, aby se mohl pozvedávat bez jakékoli základny, spoléhaje se pouze na svou víru, aniž by potřeboval jinou podporu.
A ještě navíc tuto práci musí přijímat s velikou radostí, jako kdyby disponoval znalostmi a jasnou vizí, o které se opírá na podporu své víry, aby se spoléhal na víru výše rozumu v naprosto stejné míře, jako by to byly znalosti. A pokud se člověk drží takové cesty, nikdy neupadne, nýbrž se vždy může radovat, že slouží velikému Králi.
A o tom je řečeno: „Jedno obětní jehňátko přines ráno a druhé jehňátko za soumraku – podobně rannímu daru a jeho úlitbě.“ (Numeri 28) Smysl tkví v tom, aby se stejnou radostí, jakou měl v době přinášení oběti, když pociťoval „ráno“2 a Světlo Tóry mu svítilo tak, že bylo vše dokonale jasné – se stejnou radostí musí přinést svou oběť – to znamená vykonávat svoji práci, když nastane „večer“.
A i když mu není nic jasné ani v Tóře, ani v práci, stejně vykonává všechno s radostí, protože jedná výše rozumu. Proto nemůže posoudit, v jakém stavu přináší Stvořiteli více potěšení.
Z toho důvodu to rabi Šimon ben Menasia nazýval: „něco, co je podobné materiálu“. Materiál je to, co nemá znalosti a rozum. Ucho, které slyšelo hlas Stvořitele na hoře Sinaj, neukradne – to znamená, že nepřijme nic pro sebe sama, převezme na sebe vládu Nebes bez požadování velkého stavu a ve všem zůstane výše rozumu. A odešel a ukradl pro sebe jakési osvícení, neboť řekl: „Nyní mohu být pracovníkem Stvořitele, vždyť již mám pro tuto práci znalosti a rozum, když chápu, že stojí za to pracovat pro Stvořitele. A teď nepotřebuji víru výše rozumu.“
A proto byl prodán soudnímu domu. „Soudní dům“ znamená lidský rozum a znalosti, které posuzují činy člověka, stojí-li za to je vykonat, nebo ne. A „prodali ho“ znamená, že se v práci Stvořitele cítí cizí.
A když se dostaví rozum, pokládá známou otázku: „Co ti dává tato práce?“ A přichází pouze kvůli krádeži, neboť člověk již obdržel pro svoji víru nějakou podporu, takže přichází proto, že chce tuto podporu pomocí takových otázek zrušit. Ale to všechno je jen „pro šest“ – to znamená, že ho prodali na šest let, což je Dinim de-Dchura (mužský soud).
A pokud otrok říká: „Miluji svého pána a neodejdu na svobodu!“ – vyjadřuje tím, že se nechce osvobodit od Jeho Přikázání, a pak je na něm vykonávána následující náprava. Přivádí ho Pán, čili Pán celé země „ke dveřím nebo k Mezuze“, omezuje jej v přijímání vlády Nebes a „probodává“: dělá otvor v jeho uchu. Dělá mu tento otvor proto, aby mohl ještě jednou slyšet to, co slyšel na hoře Sinaj: „Nepokradeš!“ a „Staň se otrokem Jeho navěky!“ Vždyť se od této chvíle stává opravdovým služebníkem Stvořitele.
Sukot znamenají dočasný domov. Pokud člověk již získal trvalý domov a nemá nic více co dělat, zbývá mu jen odejít do dočasného obydlí jako v době, kdy byl na cestě do paláce Stvořitele a ještě nedosáhl trvalého domu. Tehdy vždy cítil potřebu dosáhnout Královského paláce a setkával se s Ušpizin (אושפיזין, hosty). To znamená, že v této době vykonával práci jako dočasný host.
A nyní si člověk může vzpomenout na radost, kterou zažil ve své práci tehdy, když stále velebil a oslavoval Stvořitele za to, že jej po celou dobu k Sobě přibližoval. A tuto radost může nyní prodloužit až do Sukot. Právě na toto poukazuje dočasné obydlí. A proto je řečeno: „Vyjdi z trvalého domu a usídli se v dočasném obydlí!“
„Stěžejní není uvažování, ale dílo.“ Dílo je podobné materiálu. Jak vysvětlil rabi Šimon ben Menasia: „něco, co je podobné materiálu“ – znamená, že hlavní je činnost a rozum je pouze její zrcadlový odraz.
Avšak zároveň s tím se činnost vztahuje k živočišné úrovni a rozum k úrovni lidské. A podstata spočívá v tom, že pokud je dosaženo dokonalosti na úrovni činů, pak se toto působení stává tak velikým, že přináší člověku rozum Tóry. A rozum Tóry znamená lidskou úroveň.