102. A vezměte si plod citrusového stromu

Slyšel jsem při Ušpizin Josefa

Je řečeno: „A vezměte si plod citrusového stromu…“ (Emor) Spravedlivý se nazývá „strom, který dává plody“. A v tom spočívá veškerý rozdíl mezi Svatostí a nečistou silou, o které se říká: „Cizí bůh je neplodný a nerodí plody.“ Kdežto spravedlivý se nazývá „citrusem“, protože jeho strom nese plody po celý rok.

A proto je o Josefu napsáno, že „zásobil potravinami všechny národy“. To znamená, že všechny živil plody, které měl, avšak oni žádné plody neměli. A díky tomu každý pocítil svůj stav – na jaké je straně: dobré, nebo nečisté. Proto je řečeno, že Josef „živil všechny chlebem podle počtu dětí“.

„Dětmi“ (Taf, טף) se nazývá úroveň GaR v tajemství řečeného: „a nechť budou oni nápisem (Totafot, טוטפות) mezi očima tvýma“, což znamená hlavní Tfilin (תפילין). Proto je Josef nazýván synem přestárlých rodičů, rozumným synem. A v tom tkví podstata slov: „Neboť pro udržování života (Mechija, מחיה) jsem poslán“, což znamená Moach Chaja (מוח חיה), tedy úroveň GaR.

A o tom je napsáno (Genesis): „Já však tobě dám víc než bratrům tvým – o jeden díl (Šechem, שכם), který Já jsem vzal z rukou Emoreje mečem Svým a lukem Svým“ (jeho synové obdrželi dva podíly a „díl“ znamená jednu část navíc, jak vysvětluje Raši).

Tudíž vzal s pomocí Svých synů (a synové se nazývají plody) a dal je Josefovi. A proto je o Šaulovi řečeno: „O hlavu výše (Mi-Šchemo, משכמו) byl nad vším lidem,“ což znamená: „Ty máš oděv – a ty máš také být naší hlavou.“

Z toho důvodu je řečeno: „Proč přicházejí děti? Aby odměnily ty, kdo je přivedli.“ A zeptal se: „K čemu jim je moudrost? Vždyť hlavní není uvažování, ale činnost.“ A odpověděl: „Aby odměnily ty, kdo je přivedli“ – moudrost tudíž přichází prostřednictvím činů.

Co se týče sporu mezi Šaulem a Davidem, Šaul neměl jedinou vadu, jelikož jak „minul rok po jeho nastoupení na trůn“ nebylo potřeba nadále prodlužovat jeho kralování, protože vše završil v krátké době. David však musel vládnout čtyřicet let. David pocházel z kmene Jehudy, syna Lei – „skrytého světa“. Zatímco Šaul pocházel z kmene Benjamina, syna Ráchel – „odkrytého světa“, takže byl protikladem Davida. Proto David řekl: „Chci mír“ – to znamená, že to, co jsem vybojoval, je předurčeno všem a já miluji všechny, „a oni usilují o válku“.

A k Davidovi byl protikladný také Abšalóm. A to je podstata hříchu, který spáchal Jeroboám, syn Nebatův, když ho Stvořitel chytil za šosy oděvu a zvolal: „Já a ty a syn Jišaje (tj. David) procházet se budeme v Rajské zahradě.“ A on se zeptal: „Kdo půjde v čele?“ Stvořitel odpověděl: „Syn Jišaje bude v čele.“ A tehdy on odpověděl: „Nechci!“

A jde o to, že podle pořadí stupňů nejprve přichází „skrytý svět“ a pak „odhalený svět“. A v tom tkví smysl toho, co bylo řečeno: „Mám všechno“ (jak řekl Jákob) a „mám hodně“ (jak řekl Ezau). Protože „hodně“ znamená úroveň GaR a „všechno“ znamená VaK. A o tom je napsáno: „Jak se pozvedne Jákob? Vždyť je malý!“ Proto Jákob odňal Ezauovi prvorozenství a poté obdržel „všechno“, takže měl také úroveň GaR, kterou získal prostřednictvím Josefa, jak je napsáno: „a živil Josef všechny.“

Z toho důvodu je o Lei napsáno, že byla „nenávistná“. Vždyť z ní proudí veškerá nenávist a sváry, které se vyskytují mezi „žáky mudrců“, to jest kabalistů. A v tom tkví podstata sporu mezi Šamajem a Hilelem. A nakonec se obě tyto větve sjednotí, čili pokolení Josefa a pokolení Judy. A proto Juda Josefovi řekl: „Dovol, Pane můj“ (to však znamená: „Ve mně je Pán můj“) a poté vzniká svazek Judy a Josefa. Avšak Juda musí být v čele.

Proto mohl Svatý Ari, jenž byl Mesiášem, synem Josefa, odhalit tolik moudrosti – vždyť měl souhlas „odhaleného světa“. A tento spor trvá od té doby, kdy „strkali se synové v lůně jejím“ (Jákob a Ezau). Vždyť Ezau obdržel krásné oděvy, které měla Rebeka.