Rabaš

Pravidla shromáždění společnosti

Článek 17, Část 2, 1984

Především, když se scházejí přátelé, je třeba mít rozvrh dne. To znamená, že každý podle svých sil bude hovořit o důležitosti společnosti. Jinými slovy, jakou výhodu mu společnost přináší. V souladu s tím, že doufá, že mu společnost přinese důležité věci, které on sám není schopen získat, v této míře si cení společnosti.

Mudrci o tom řekli (Brachot, 32): „Rabi Šamlaj objasnil: 'Člověk by měl vždy chválit Stvořitele, a pak se modlit.', Odkud je nám toto známo? Od Mojžíše, jak je psáno: 'V oné době jsem přemlouval Stvořitele.' Je také psáno: 'Panovníku Hospodine, Ty jsi začal (ukazovat).' A je také řečeno: 'Dovol mi přejít a spatřit tuto dobrou zemi.'“

A důvodem, proč musíme začít vzdávat chválu Stvořiteli, je, že pokud někdo druhého o něco žádá, je potřeba dodržet dvě podmínky:

1. Že má to, o co ho žádám, například je bohatý a vlivný a je známý svým bohatstvím a leskem.

2. Že má dobré srdce, tj. má přání odevzdávat druhým.

Takového člověka můžete požádat o laskavost. Proto řekli "Člověk by měl vždy chválit Stvořitele, a pak se modlit." Znamená to, že pokud člověk věří ve velikost Stvořitele, že On má všechny druhy potěšení, aby je dával stvořením, a přeje si konat dobro, pak lze říci, že se modlí ke Stvořiteli. Stvořitel mu určitě pomůže, protože si přeje tvořit dobro, a proto může dát člověku to, po čem touží jeho srdce. Pak je možnost pro modlitbu, kterou doprovází jistota, že Stvořitel jeho modlitbu přijme.

Podobně s láskou přátel, když se na samém začátku shromáždění setkáváme, měli bychom chválit přátele a uvědomovat si důležitost každého z přátel. Nakolik člověk oceňuje velikost společnosti, natolik si může společnosti vážit.

"A pak se bude modlit," což znamená, že by měl každý přezkoumat sám sebe a zjistit, jak velké úsilí do společnosti vkládá. Když přátelé vidí, že nemají sílu pro společnost cokoli udělat, je tu prostor pro modlitbu ke Stvořiteli, aby mu pomohl a dal mu sílu a touhu zapojit se do lásky k druhým.

A poté by se každý měl chovat stejně jako v posledních třech z „Osmnácti modliteb [požehnání]." Jinými slovy poté, co žadonil před Stvořitelem, Svatý Zohar říká, že během posledních tří z "Osmnácti modliteb", by měl člověk přemýšlet tak, jako by již Stvořitel jeho žádosti vyhověl a on od Něj odešel.

V lásce přátel bychom se měli chovat stejně: Po přezkoumání sebe sama a po následování známé rady o modlení, bychom měli přemýšlet tak, jako by byla naše modlitba vyslyšena a radovat se s našimi přáteli, jako by byli všichni přátelé jedno tělo. A jako si tělo přeje, aby se všechny jeho orgány radovaly, i my si přejeme, aby se nyní radovali všichni naši přátelé.

Proto po všech propočtech přichází čas radosti a lásky k přátelům. V té době by se každý měl cítit šťasten, jakoby právě uzavřel velmi dobrý obchod, který mu vydělá spoustu peněz. A je zvykem, že si v takové době připíjí s přáteli.

A také zde každý potřebuje, aby jeho přátelé pili a jedli koláče, atd. Protože je teď šťastný, chce, aby se jeho přátelé cítili také dobře. Proto by rozpuštění shromáždění mělo proběhnout ve stavu radosti a nadšení.

Následuje to cestu "času Tóry" a "času modlitby." "Čas Tóry" znamená dokonalost, kde nejsou žádné nedostatky. To se nazývá "pravou linií", jak je psáno: "z Jeho pravice jim z ohně vzešel Zákon."

Ale "čas modlitby" je nazýván "levou linií", protože místo nedostatku je tím místem, které je zapotřebí napravit. A to se nazývá "náprava Kelim [nádob]". Avšak ve stavu Tóry, tzn. "pravé linie," není pro nápravu žádný prostor, a proto je Tóra nazývána "dar."

Je zvykem dávat dárky osobě, kterou milujete. A je také obvyklé, že nechcete milovat toho, kdo má nedostatky. Proto není v "čase Tóry" žádný prostor pro myšlenky o nápravě. A tak by to při odchodu ze shromáždění mělo být stejné jako v posledních třech z "Osmnácti modliteb." A z tohoto důvodu budou všichni cítit dokonalost.