45. Dva stavy v Tóře a v práci

Slyšel jsem 1. den měsíce Elul v roce Tav-Šin-Chet (5. září 1948)

Jsou dva stavy v Tóře a dva stavy v práci: strach a láska.

Tóra – stav dokonalosti, kdy se nemluví o práci člověka, o stavu, ve kterém se konkrétně nachází, a hovoří se o samotné Tóře.

Láska je stav, kdy má člověk touhu poznat cesty Stvořitele, Jeho tajemství. A aby toho dosáhl, vynakládá svoje veškeré úsilí. A z každého porozumění, které si odnese ze studia Tóry, je nadšen a raduje se, že se stal hoden toho nejdůležitějšího. V tomto případě, úměrně svému nadšení z důležitosti Tóry, sám postupně roste, dokud se mu v souladu s jeho úsilím nezačnou rozkrývat tajemství Tóry.

Strach je stav, kdy si člověk přeje pracovat pro Stvořitele. Vždyť „pokud nebude znát zákony Stvořitele, jak pro Něho může pracovat?“ A proto má strach, je rozechvělý a neví, jak pro Stvořitele pracovat. A když se učí zákony Stvořitele, nachází v Tóře chuť a tu může využít jako nadšení z toho, že byl odměněn určitým porozuměním Tóry, a tak nadále kráčí po této cestě a postupně se mu odhalují tajemství Tóry.

A zde je rozdíl mezi vnější moudrostí lidského rozumu a vnitřní moudrostí Tóry: v lidské moudrosti nadšení snižuje rozum, protože pocit je protikladný rozumu. Z toho důvodu nadšení zastírá rozum. Kdežto moudrost Tóry je nadšení samo o sobě a zároveň i moudrost, protože Tóra – to je život, jak je psáno: „Moudrost dává život těm, kdož jí vládnou,“ vždyť moudrost a život jsou jedno a totéž. Proto, jak se moudrost odkrývá v rozumu, tak se také moudrost odkrývá v nadšení, v pocitu. Vždyť Světlo života zaplňuje všechny části duše. (A proto se musíme neúnavně kochat moudrostí Tóry; vždyť je to právě nadšení, jež odlišuje moudrost Tóry od vnějších věd.)

Práce je stav v levé linii, protože je člověk spojen s touhou přijímat potěšení, když pociťuje jako nedostatek:

1. osobní nedostatek,

2. obecný nedostatek,

3. utrpení Šchiny.

Jakýkoliv pocit nedostatku zavazuje k tomu, aby byl naplněn, a proto je spojen s přijímáním – s levou linií.

Zatímco Tóra je stav, kdy člověk nepracuje proto, že pociťuje nedostatek, který je nutné napravit, ale proto, že si přeje odevzdat, dát potěšení Stvořiteli (skrze modlitby, velebení a vděčnost). A když se v této práci cítí v dokonalosti a nevidí ve světě žádný nedostatek, toto se nazývá Tóra. Avšak pociťuje-li během práce nějaký nedostatek, nenazývá se to prací.

Práce člověka může vycházet:

1. z jeho lásky ke Stvořiteli, touhy po jednotě se Stvořitelem, když cítí, že právě zde je možné odhalit schopnost milovat a zamilovat si Stvořitele;

2. z bázně ze Stvořitele.