Je nutné pochopit:
1. Proč tři andělé navštívili Abraháma po Brit Mila (obřízce)?
2. Proč ho navštívil Stvořitel a co mu během návštěvy řekl?
3. Proč si návštěvník bere 60. část nemoci?
4. Proč se Abrahám vzdálil od Lota?
5. V čem tkví smysl zničení země ve městech Sodoma a Gomora?
6. Jaký je smysl prosby Abraháma nezničit Sodomu?
7. Proč se Lotova žena podívala zpět a změnila se v solný sloup?
8. Jaká byla odpověď Šimona a Leviho obyvatelům Šekemu o původu obřízky, když řekli: „A jinak je to pro nás zhanobení?“
9. Jaká dvě „loučení“ zůstala z časů Lota a byla napravena ve dnech králů Davida a Šalamouna?
V každém duchovním stavu rozlišujeme tři jeho složky: svět – rok – duše. V aktu Brit Mila, svazku obřízky, spojení člověka se Stvořitelem, jsou také tyto tři složky: svět – rok – duše. (Ve skutečnosti existují čtyři svazky se Stvořitelem: svazek očí, svazek jazyka, svazek srdce a svazek předkožky, tedy svazek obřízky. A svazek obřízky v sobě zahrnuje všechny ostatní.)
Kůže, předkožka, je Bchina Dalet, která musí být odtržena ze svého místa, aby spadla na úroveň prachu, do Malchut, když se Malchut nachází na svém místě – tudíž na úrovni prachu.
To je způsobeno tím, že Parcuf Aba dává Loven (לובן), bílé Světlo, které spouští dolů všechny dílčí Malchut ze všech 32 částí na místo samotné Malchut – až na samé dno Stvoření. V důsledku toho se všechny Sfirot vybělí z Ovijutu Malchut, z jejího omezení, z „vlastností soudu“. Vždyť zpoza tohoto omezení proběhlo roztříštění clony (Švirat Kelim).
A poté Parcuf Ima poskytuje Odem (אודם), červené Světlo, z něhož Malchut obdrží vlastnosti Biny, nazvané „půda“ (Adama), a nikoli prach.
V Malchut se rozlišují dva stavy: půda a prach.
Půdou se nazývá Malchut, ve které jsou vlastnosti Biny. Takový stav se nazývá pozvednutím Malchut do Biny nebo „změkčení“ Malchut.
Prachem se nazývá Malchut na svém místě bez pozvednutí se do Biny. Tento její stav je také nazýván mírou soudu (přísnosti, omezení).
Když měl Abrahám přivést na svět Izáka, jenž je souhrnnou vlastností Izraele, bylo nezbytné, aby se očistil pomocí aktu Brit Mila (obřízky), a Izrael se tak narodil čistým (od touhy přijímat sebepotěšení, Klipot).
Stejně jako v každé činnosti i v Brit Mila existují tři definice: „svět – rok – duše“ (Olam – Šana – Nefeš, עולם־שנה־נפש):
Na úrovni duše (Nefeš) se Brit Mila nazývá spojenectví obřízky, protože odmítá předkožku a vrhá ji dolů na úroveň prachu.
„Svět“ je ve spojenectví obřízky zkázou Sodomy a Gomory.
Spojení všech duší ve světě (svět je spojením všech duší) se nazývá Lot. A akt obřízky ve světě se nazývá „zkázou Sodomy“. Léčení bolesti po obřízce se nazývá spása Lota. Sám Lot označuje „prokletou zemi“ – Bchinu Dalet.
Když se člověk stane hoden splynutí se Stvořitelem, když s Ním vyrovná svoje vlastnosti a bude toužit pouze odevzdávat a nebude si nic přát pro sebe, dospěje do stavu, kdy nemá co dělat, není v něm místo pro práci. Vždyť nic nepotřebuje sám pro sebe, nýbrž jen pro Stvořitele, avšak vidí, že je Stvořitel dokonalý a v ničem nemá nedostatek. V tomto případě člověk jakoby ztuhne na místě a trpí díky obřízce Brit Mila, protože obřízka ovlivnila jeho možnost pracovat.
Vždyť je obřízka oddělením touhy přijímat, nad kterou již nemá vládu. Proto nemůže ke své práci nic přidat. Na to existuje náprava: dokonce i poté, co se stal hoden toho, aby od sebe odřízl svou egoistickou touhu, nehledě na to v něm zůstanou jiskry Bchiny Dalet, které čekají na svou nápravu. A jsou napravovány přitahováním Světla většího stavu. Proto má člověk možnost i nadále pracovat.
Z toho důvodu cítil praotec Abrahám po vykonání obřízky bolest a Stvořitel ho přišel navštívit v podobě anděla Rafaela (Rafua znamená léčení) a uzdravil ho.
(Jsou pouze čtyři hlavní andělé: Michael – na pravé straně, Gabriel – na levé straně, Uriel – zpředu, Rafael – zezadu. Zezadu znamená, že se nachází na straně Malchut, na západě. A uzdravuje Malchut po odříznutí předkožky čili poslední části Malchut, Dalet de-Dalet, aby bylo vytvořeno nové místo pro práci.)
A druhý anděl se objevil, aby úplně změnil, zničil Sodomu. Poněvadž odseknutí předkožky „v duši“ (ze svět – rok – duše) se nazývá obřízka a „ve světě“ (ze svět – rok – duše) se odseknutí nazývá zkáza Sodomy. A pokud po odseknutí předkožky zůstane bolest, kterou je nutné vyléčit, pak po zkáze Sodomy také vzniká bolest nazvaná „loučení“. Jejich vyléčení se nazývá „Spása Lota“ a po uzdravení v budoucnosti poskytne „Dvě dobrá loučení“.
Ale jak je vůbec možné si představit dobrá loučení? Stejně jako po odseknutí předkožky vzniká bolest v důsledku nedostatku duchovní práce, tak i z loučení, z jisker (Nicocim, ניצוצים), které zbyly z Bchiny Dalet, vzniká místo pro práci, protože je nezbytné je napravit.
A nemohou být napraveny, dokud není odseknuta předkožka. Vždyť je zpočátku nutné se pozvednout a napravit 288 jisker a poté napravit 32 jisker, které se nazývají Lev ha-Even (kamenné srdce). Proto je na začátku odseknuta předkožka všude a musí to být potají (Sod) – to znamená, že předem není známo, že tyto jiskry zůstanou ve formě Rešimot. A potom náprava pokračuje do Jesodu. A v tom tkví smysl tajemství (Sod) vyléčení obřízky, což je doplnění Jesodu, když přidáním písmene Jud (י) k Sodu – z tajemství (Sod, סוד) vzniká Jesod (יסוד, základ).
A protože stejný anděl Rafael jde zachránit Lota a přivádí k „dobrým loučením“, které se týkají Rút a Naomi, to jest rozumu (Mocha) a srdce (Liba). „Rút“ (רות) znamená „ctěná“ (Re’uja, ראויה), pokud se nevysloví písmeno Alef (א). Naomi (נעמי) znamená „příjemná“ (Noam, נועם) – to, co osladí srdce – a poté získává oslazení díky Davidovi a Šalamounovi.
Ale předtím řekl anděl: „Neohlížej se zpátky!“ Protože „Lot“ znamená Bchinu Dalet, která je však spojena s Abrahámem. Ale „za ní“ čili za Bchinou Dalet, kde zůstává jen sama Bchina Dalet bez oslazení Binou, jsou obrovské mořské příšery: Leviatan a jeho žena. Proto Nukvu zabíjejí a „nasolují“, aby byla uchována pro spravedlivé, kteří přijdou v budoucnosti – na konci všech náprav.
Proč se Lotova žena otočila a pohlédla zpět, jak je napsáno: „A ohlédla se žena Lota a změnila se v solný sloup“?
Je třeba ji nejprve zabít, a proto byla zničena Sodoma a Gomora. Avšak je zapotřebí zachránit Lota, který se nazývá „Leviatan“ (což znamená spojení Bchiny Dalet s Abrahámem).
A to řeší věčnou otázku: jak mohl anděl, který uzdravil Abraháma, zachránit i Lota? Vždyť existuje pravidlo, které neumožňuje, aby jeden anděl vykonal dvě mise. Jde však o to, že je to jen jedna mise. Vždyť musí zůstat Rešimo z Bchiny Dalet, ale aby to bylo tajemstvím. To znamená, že dokud člověk neučiní sám sobě obřezání, nesmí o tom nic vědět a zabíjí Bchinu Dalet. A Stvořitel ji uchová, „nasolí“ ji pro budoucí spravedlivé a tehdy se tajemství (Sod) změní v Jesod.
Z toho se stává srozumitelným rozpor mezi pastýři, které koupil Abrahám a Lot („nákup“ znamená nabýt duchovní). To, co získal Abrahám, bylo pro zvýšení jeho vlastností čili víry výše rozumu, s jejíž pomocí se člověk skutečně stává hoden všeho. Ukázalo se, že si přeje nabýt to, co by potvrdilo, že cesta vírou výše rozumu je cestou pravdy. A důkazem je, že mu jsou Shora posílány duchovní úspěchy. A pomocí nich se pokouší kráčet pouze vírou výše rozumu.
Avšak on si nepřeje tyto duchovní odměny proto, že jsou to důležité duchovní stupně. To znamená, že věří ve Stvořitele nikoliv proto, aby pomocí víry dosáhl velkých duchovních odhalení, ale potřebuje duchovní porozumění k tomu, aby věděl, zda je na správné cestě. Ukazuje se, že si po všech velkých stavech přeje postupovat právě cestou víry, protože tehdy vidí, že něco dělá.
Zatímco pastýři Lota touží pouze po získání duchovního odhalení a po velkém duchovním porozumění, což znamená, že si přejí zvýšit vlastnosti Lota, který se nazývá „prokletá země“ – touha po sebepotěšení v srdci i v rozumu, Bchina Dalet. Proto řekl Abrahám Lotovi: „Vzdal se ode mne!“ To znamená, že se od něho musí Bchina Dalet oddělit ve všech třech svazcích svět – rok – duše.
Oddělení Bchiny Dalet se nazývá odseknutím předkožky:
– oddělení předkožky „v duši“ se nazývá obřízka,
– oddělení předkožky „ve světě“ se nazývá zničení Sodomy,
– oddělení předkožky „v roku“ je vzájemné spojení (Hitkalelut) všech duší, označující vlastnost Lota, ze slova „prokletí“ (Klala, קללה), s názvem „prokletá země“, a proto se od něho chtěl Abrahám oddělit.
Ale Lot byl také synem Hárana, což znamená Cimcum Bet, který se nazývá „potok vytékající z Ráje, aby zavlažil zahradu“. A existuje takový pojem jako „po tu stranu potoka“, což je za potokem a znamená to Cimcum Alef. A mezi Cimcum Alef a Cimcum Bet je rozdíl, neboť v Cimcum Alef se všechna omezení nacházejí pod všemi Sfirot Svatosti, jak se objevila zpočátku v souladu s posloupností rozšiřování světů. Zatímco v Cimcum Bet se omezení pozvedla na místo Svatosti a již se za ní mohou uchytit. V tomto smyslu jsou horší než Cimcum Alef a nerozšiřují se dále.
Kanaánská země se vztahuje k Cimcum Bet a to znamená velmi špatné vlastnosti, protože se přimykají ke Svatosti. Proto je o nich napsáno: „Nezůstane tam živá ani jedna duše.“ Vlastnosti Lota se však vztahují k Bchině Dalet a Lot musí být nutně spasen. Proto přijdou tři andělé jako jeden. První, aby požehnal potomkům, ze kterých vzejde národ Izraele. A zde je také zmíněno Přikázání Tóry: „Ploďte a množte se!“ což vede k odhalení tajemství Tóry, která se nazývají synové (Banim, בנים) ze slova „porozumění“ (Havana, הבנה).
A toho všeho lze dosáhnout až po nápravě, která se nazývá „obřízka“. V tom tkví tajný smysl slov, která řekl Stvořitel Abrahámovi: „Mám Já před Abrahámem utajit, co učiním?“ (Genesis) Vždyť se Abrahám obával zničení Sodomy ze strachu, že ztratí všechny své přijímací Kelim. A proto řekl: „A pokud je v tomto městě 50 spravedlivých?“ – protože úplný Parcuf obsahuje 50 stupňů. A potom se zeptal: „A pokud se tam nashromáždí 45 spravedlivých?“ – to znamená Ovijut Bchinat Gimel, který označuje „40“ plus Dalet de-Hitlabšut, což je VaK – polovina stupně nebo pět Sfirot. A tak se ptal, dokud neřekl: „A je-li deset spravedlivých?“ – to znamená úroveň Malchut, ve které je jenom 10. Ale když spatřil, že odtud nemůže vyjít ani úroveň Malchut, tehdy Abrahám se zkázou Sodomy souhlasil.
Vychází najevo, že když Stvořitel přišel navštívit Abraháma, ten se modlil za Sodomu. A o tom je řečeno: „Sestoupím a podívám se, zda jednali podle míry nářku jeho, přicházejícího ke Mně“ – to znamená, jestliže zcela zabředli do egoistických přání: „Tehdy je hotovo – konec! A pokud ne, budu to vědět“. Tudíž, mají-li vlastnost odevzdání, pak se to On dozví a připojí je ke Svatosti. Ale protože Abrahám viděl, že v nich není nic dobrého, souhlasil se zkázou Sodomy.
A v tom tkví smysl napsaného: „A Lot se usadil v sousedství a rozložil své stany až k Sodomě.“ Tedy do toho místa, kde přebývá samotná touha po potěšení, ale ještě v zemi Izraelské.
Avšak po tu stranu potoka čili na straně Cimcum Alef, kde vládne sama Bchina Dalet, není možné pracovat. Vždyť na svém místě Bchina Dalet vyhrává a panuje. A pouze v zemi Izraelské, která se nachází pod Cimcum Bet, je možná všechna práce.
A v tom spočívá tajemství jména Abrahám (אברהם): „Stvořený písmenem Hej“ (Be-He-Bra’am, בה׳בראם), což znamená, že se písmeno Jud rozdělilo na dvě písmena Hej: na spodní Hej (Malchut) a horní Hej (Binu) a Abrahám si pro sebe vzal začlenění (Hitkalelut, התכללות) spodního Hej ve vyšším Hej.
A na základě toho se stává pochopitelný příběh Šimona a Leviho, kteří oklamali obyvatele Šekemu poté, co Šekem zatoužil po Díně. A protože všechny jeho záměry pocházely pouze z touhy po potěšení, řekli mu, že by měli být obřezáni všichni obyvatelé Šekemu – tudíž by měli zrušit své přijímací Kelim. Avšak poněvadž záměr se těšit bylo to jediné, co měli, ukázalo se, že tímto obřezáním zabili sami sebe. Vždyť po obřízce ztratili svou touhu po potěšení, což se pro ně rovnalo smrti.
Z toho vyplývá, že obyvatelé Šekemu ve skutečnosti oklamali sami sebe. Vždyť jejich jediným záměrem bylo získat Dínu, sestru Šimona a Leviho. A oni si mysleli, že mohou získat Dínu do egoistických Kelim. Ale když byli obřezáni a chtěli Dínu získat, vyjasnilo se, že jsou schopni používat pouze Kelim odevzdání a že Kelim přijímání ztratili po obřízce. A protože postrádali jiskry odevzdání (vždyť Šekem byl synem Chamora, který rozuměl jen egoistickému přijímání), nemohli Dínu získat do Kelim odevzdání, jelikož to bylo opačné k jejich kořenu. Vždyť se jejich kořeny nacházely pouze v Chamorovi, v touze po sebepotěšení, a ve výsledku nic nezískali tam ani tam. A proto je řečeno, že je Šimon a Levi přivedli k smrti, avšak svou smrt si zavinili oni sami, a nikoliv Šimon a Levi.
A z tohoto důvodu řekli mudrci: „Pokud tě urazil tento ničema, přitáhni ho do Bejit Midraš (tj. učit se).“ Ale co znamená „urazil“? Jako kdyby vždy neexistoval ten podlý ničema – touha po sebepotěšení? Jedná se o to, že všichni nepovažují svou egoistickou touhu za ničemnou. Pokud člověk cítí ničemnost svého egoismu, chce se ho zbavit, jak je řečeno: „Ať člověkem vždy hýbou jeho dobré úmysly, a ne zlý počátek. Když v tom uspěje – dobře, neuspěje-li – ať se zabývá Tórou, a pokud to nepomůže, nechť si přečte modlitbu ‚Poslouchej Jisra’el‘, a pokud nepomůže ani to – připomeň mu den smrti.“ (Berachot s. 5)
Ukazuje se, že má hned tři rady a jedna bez ostatních není dostatečná. A to odpovídá na známou otázku, proč je v Gemaře obsaženo, že pokud nepomohla první rada – to znamená přitáhnout ho do Bejit Midraš – je nutné si přečíst modlitbu „Poslouchej Jisra’el“, a pokud nepomůže ani to, připomenout mu den smrti. K čemu jsou mu však první dvě rady, které stěží pomohou? Proč hned nepoužít poslední radu a nepřipomenout mu den smrti? A to je objasněno tak, že jedna rada nemůže pomoci a že jsou nezbytné všechny tři společně.
1. Přitáhnout do Bejit Midraš – tedy k Tóře.
2. Čtení modlitby „Poslouchej, Jisra’el“ – označuje Stvořitele a splynutí s Ním.
3. Připomenout den smrti – znamená oddaně odevzdat svou duši, jak postupuje Jisra’el, podobně jako holubice, která sama natahuje krk (před obětním nožem).
To znamená, že se všechny tři rady slučují do jediného pravidla, které se nazývá: „Tóra, Jisra’el a Stvořitel – jeden celek“.
Stran Tóry a čtení modlitby „Poslouchej Jisra’el“ je možné obdržet pomoc Učitele. Avšak stát se Jisra’elem, uskutečnit svátost obřízky – to znamená odevzdat svou duši Stvořiteli – je možné pouze prostřednictvím vlastní práce člověka. Avšak i v tom mu pomáhají Shora, jak je řečeno: „I uzavřu Já svaz s ním.“ To znamená, že Stvořitel člověku pomáhá, ale stejně je vloženo na samotného člověka, aby tuto práci započal. A v tom tkví smysl řečeného: „Připomeň mu den smrti“ – je tudíž nutné si to po celou dobu připomínat a nezapomínat na to, poněvadž toto je stěžejní v práci člověka.
A Rešimot, která jsou po spáse Lota zapotřebí ponechat, se vztahují ke „dvěma dobrým loučením“, jež se týkají Hamana a Mordechaje. Vždyť Mordechaj, který si přeje pouze odevzdávat, vůbec nepotřebuje přitahovat Světlo velkého stavu. Ale právě zásluhou Hamana, který chce pro sebe získat veškeré Světlo, se člověk probouzí a přeje si přitáhnout Světlo velkého stavu. Ale když již toto Světlo přitáhl, nelze ho přijímat do tužeb Hamana, které se nazývají Kelim přijímání, ale pouze do Kelim odevzdání. A v tom tkví smysl toho, co řekl Král Hamanovi: „A učiň tak Židu Mordechajovi,“ což označuje Světla Hamana zářící v Kelim Mordechaje.