50. Dva stavy

Slyšel jsem 20. den měsíce Sivan

Tento svět má pouze dva možné stavy:

1. stav, kdy se svět nazývá „utrpení“,

2. stav, kdy se svět nazývá Šchina.

Než se člověk stane hoden napravit všechny své činy záměrem pro odevzdání, cítí, že svět je plný utrpení a bolesti. Ale když je odměněn a vidí, že Šchina (přítomnost Stvořitele) zaplňuje celý svět, Stvořitel se nazývá „Naplňující celý svět“ a svět se nazývá Šchina, obdržená od Stvořitele. A tento stav se nazývá jednotou Stvořitele a Šchiny, protože stejně jako Stvořitel dává stvořením, tak nyní také svět jenom odevzdává Stvořiteli.

A je to podobné smutné hudbě, když jsou hudebníci, kteří umí vyjádřit utrpení, jež je obsaženo v notách. Protože každá hudba je jako lidský příběh – vyjadřuje pocity, které chce sdělit. A pokud hudba dojímá posluchače k slzám a každý pláče z pocitu utrpení předávaného hudbou, nazývá se „hudbou“, kterou každý rád poslouchá.

Avšak jak se mohou lidé těšit utrpením? Jelikož hudba nevyjadřuje současné pocity utrpení, ale ty, které byly v minulosti – to znamená, že již byly napraveny a „oslazeny“ naplněním žádaného – lidé takovou hudbu rádi poslouchají, protože jim připomíná „oslazení“ strádání a utrpení v minulosti. Proto jsou tato utrpení sladká a také vzpomínání na ně je sladké. A v tomto případě se svět nazývá Šchina.

To základní, co je nutné znát a cítit, je, že existuje Vládce nad vším, jak řekl Praotec Abrahám: „Nemůže existovat hlavní město bez Vladaře.“ A není možné si myslet, že se na světě něco děje náhodně. Ale nečisté síly (Sitra Achra, סטרא אחרא) nutí člověka, aby zhřešil a řekl, že vše je jen náhoda. A toto je nazýváno tajemstvím „nádoby pro semeno“ (Chamat Keri, חמת קרי), což je shodné se slovem „nahodilost“ (Mikri, מקרי), které v člověku vyvolává myšlenky, že je všechno náhodné. (Avšak i to, že tyto nečisté síly nutí člověka, aby zhřešil a myslel si, že na světě vládne náhoda a že není žádná Vyšší vláda – to také není náhoda, nýbrž přání Stvořitele.)

Ale člověk musí věřit v odměnu a trest, v existenci Soudu a Soudce a v plné Vyšší vedení odměnou a trestem. Vždyť občas přichází k člověku jakési přání a touha po duchovním a on si myslí, že to k němu přišlo náhodou. Ale i v tomto případě by měl vědět, že předtím vykonal práci, která posloužila jako „činnost předcházející slyšenému“, čili se modlil o pomoc Shora, aby mohl provést alespoň nějakou činnost se záměrem pro Stvořitele. A to se nazývá modlitba, pozvednutí MaN¹.

Avšak člověk na to již zapomněl a nevzal to v úvahu, protože na svou modlitbu nedostal okamžitou odpověď, aby bylo možné říci, že Stvořitel opravdu slyší každou jeho prosbu. Ale člověk stejně musí věřit, že v souladu s duchovními zákony může odpověď na modlitbu přijít po mnoha dnech či měsících. Proto by neměl považovat za náhodu, že obdržel tuto novou inspiraci a touhu po duchovním, kterou nyní cítí.

Někdy člověk říká: „Nyní cítím, že nic nepotřebuji a nemám žádné obavy a starosti a můj mozek je vyrovnaný a čistý. Proto nyní mohu soustředit svou mysl i srdce, myšlenky a touhy, na práci Stvořitele.“ Tím jakoby říká, že jeho práce pro Stvořitele a její výsledek závisí na jeho schopnostech a úsilí a náhodou se dostal do takového stavu, kde se může zabývat duchovním stoupáním a dosáhnout duchovního výsledku. Avšak v tom případě musí pochopit, že k němu tento stav přišel jako odpověď na to, jak se předtím modlil, a odpověď Stvořitele vyvolalo jeho dřívější úsilí nyní.

Když člověk hlouběji pronikne do knihy o kabale, obdrží nějakou záři a nadšení, obvykle to také považuje za náhodné. Všechno se však děje přísně podle řízení Stvořitele. Avšak dokonce i tehdy, když člověk ví, že celá Tóra jsou jména Stvořitele, stejně může říci, že dostal osvícení z knihy.

Ale vždyť již mnohokrát otevřel stejnou knihu a věděl, že celá Tóra jsou jména Stvořitele, a přesto neobdržel žádné osvícení ani cítění. Všechno bylo strohé a fádní a nepomohly mu žádné znalosti o tom, že tato kniha hovoří o Stvořiteli.

Proto, když člověk pronikne do knihy, musí vkládat své naděje do Stvořitele tak, aby bylo jeho studium založeno na víře – víře ve Vyšší řízení, že mu Stvořitel otevře oči. Tehdy začne Stvořitele potřebovat a nalézá s Ním spojení a pomocí toho si může zasloužit sloučení se Stvořitelem.

Existují dvě navzájem si protikladné síly: Vyšší a nižší. Vyšší síla znamená, že je vše stvořeno pouze pro Stvořitele, jak je řečeno: „Všechno, co je nazvané Mým jménem, Já jsem stvořil pro Svoji slávu.“ Nižší síla je egoistická touha přijímat potěšení, která prohlašuje, že je všechno stvořeno pouze pro ni: jak pozemské, materiální, tak i Vyšší, duchovní – vše je pro její vlastní blaho. A egoismus vyžaduje, aby mu patřil celý tento svět i svět budoucí. A samozřejmě v této konfrontaci vyhrává Stvořitel, ale takový proces se nazývá „Cesta utrpení“. A ta je velmi dlouhá.

Avšak existuje krátká cesta nazvaná „Cesta Tóry“. A každý člověk by se měl snažit zkrátit čas, což se nazývá Achišena. Jinak se bude pohybovat s přirozeným během času – Be’ito (בעתו) – pod tlakem utrpení. Jak je mudrci řečeno: „Budete hodni – urychlím čas (Achišena). Nebudete hodni – všechno bude svého času (Be’ito). A Já postavím nad vámi takového vladaře, jako je Haman, který vás chtě nechtě donutí k návratu na správnou cestu.“

Tóra začíná slovy: „Na počátku… země byla prázdná a chaotická a tma nad propastí…“ a končí slovy: „…před očima celého Izraele.“ Zpočátku člověk vidí, že je pozemský život tma, chaos a prázdnota. A poté, co se sám napraví, nachází záměr „pro Stvořitele“ a pak se stává hoden: „A Stvořitel řekl: Budiž Světlo…“ Dokud nedosáhne konečného stupně duchovního vývoje: „…před očima celého Izraele“, což znamená odhalení Světla všem duším.