Miluj bližního svého jako sebe samého

Článek 7, 1984

Jak již bylo řečeno, do tohoto pravidla je včleněno všech ostatních 612 náprav. V traktátu Šabat řekli mudrci, že pomocí vykonání 612 náprav se stávají hodni splnit pravidlo „Miluj bližního svého“ a poté jsou hodni i lásky ke Stvořiteli.

Pokud je to tak, co nám dává láska k přátelům? V článku 5 bylo řečeno, že jelikož je v každém člověku láska k bližnímu velmi slabá a ještě se neprojevila, musí se několik lidí spojit do jedné skupiny. Když je nutné něco ve vztahu k druhému udělat a člověk si uvědomuje, že se ve svých myšlenkách rozhodl překonat svůj egoismus, vidí, že nemůže odmítnout malé potěšení ve prospěch druhého.

Pokud se několik lidí, kteří mají přání dosáhnout lásky k bližnímu, sjednotí do skupiny a každý z nich přemůže svůj egoismus vzhledem k druhému, pak každý z nich obdrží síly všech ostatních a dojde k navýšení všech dílčích sil členů skupiny do jedné veliké síly. Tehdy vznikne možnost splnit zákon „Miluj bližního“.

Jakoby se ukazoval rozpor – mudrci řekli, že pro vyplnění tohoto zákona je zapotřebí splnit všech 612 pokynů, a my vidíme, že pro dosažení lásky k bližnímu je potřebná pouze láska k přátelům ve skupině.

V životě, jenž nás obklopuje, vidíme, že lidé, kteří se nacházejí mimo duchovní sféru, také chovají lásku k přátelům, také se shromažďují do různých skupin. V čem spočívá rozdíl mezi skupinou, která je vybudována na principu lásky k přátelům, a skupinami lidí zaměřených materiálně? V Knize Žalmů (žalm 1) je řečeno: „Ve společnosti posmívajících se neseď.“

Co to však znamená? Vždyť jsou známy zákazy hovořit špatně o druhých, nebo vůbec říkat prázdné, hloupé věci. Proč byl určen zákaz trávení času ve společnosti posmívajících se? Je zřejmé, že se tento zákaz něčím liší od prvních dvou.

Jde o to, že se obvykle lidé spojují do skupin v naději, že se každý člen bude snažit zlepšit materiální situaci druhého. Tehdy se stává, že každý člen takové skupiny získá maximální materiální pomoc ze strany druhých. Každý člen takové skupiny se neustále tváří, že získal za svoji péči „ve prospěch společnosti“ tolik, nakolik s pomocí druhých členů skupiny uspokojil svoje přání přijímat, takže je taková skupina založena na egoismu. Pokud člen takové skupiny začíná cítit, že sám o sobě může získat více, začíná litovat toho, že do ní vstoupil.

Jestliže se v takové skupině objeví člověk, který říká, že je nutné budovat skupinu na principu pomoci a lásky k bližnímu, všichni se mu začnou posmívat. To se nazývá „společnost posmívajících se“. Taková skupina vzdaluje člověka od duchovního a v tom také spočívá zákaz: „Ve společnosti posmívajících se neseď!“

Naši mudrci řekli: „Je lépe, když jsou hříšníci odděleni; lépe je jim i celému světu, a ještě lepší by bylo, kdyby vůbec nebyli. Spravedlivým je však – naopak – lépe, když jsou pohromadě; je dobře jim i celému světu.“

Spravedliví jsou ti, kteří chtějí plnit pravidlo „Miluj bližního svého jako sebe samého“ a chtějí se vymanit z nadvlády egoismu a získat naprosto jiný rys – lásku k bližnímu. Celkem vzato, člověk může sám sebe přinutit to činit, ale to bude vynucená láska; srdce člověka s tím podle své přirozenosti nemůže souhlasit. Pokud je to tak, jak to tedy udělat, aby srdce upřímně milovalo bližního?

Právě kvůli tomu nám bylo dáno ostatních 612 náprav, prostřednictvím kterých je možné bez nátlaku „připravit“ srdce. Protože to však je proti přirozenosti člověka, nestačí to. Proto jsou ještě doplňující rady: aby člověk mohl zvětšit své síly k plnění pravidla „Miluj bližního svého“, potřebuje „lásku k přátelům“.

Pokud každý člen skupiny ve vztahu k přátelům anuluje svůj egoismus, vznikne jediný organismus a maličké výhonky lásky k bližnímu, které má každý, se spojí a vytvoří novou velkou sílu a tuto velkou sílu bude mít každý člen skupiny. A když má každý tuto sílu, může projevit svoji lásku k bližnímu. A poté člověk může dosáhnout lásky ke Stvořiteli.

A to vše při závazné podmínce, že každý anuluje svůj egoismus vzhledem k druhému. Pokud je oddělen od přítele, nemůže od něho získat výhonky lásky k bližnímu. Každý si musí říci, že je nula vzhledem k příteli.

Je to podobné tomu, jak se píší čísla: když se napíše nejprve 1 a potom 0, získá se 10, tj. 10krát více. Pokud se za 1 napíší dvě nuly, získá se 100, tj. 100krát více. To znamená, že když je jeho přítel jedna a on nula, pak od přítele obdrží 10krát více. A pokud říká, že sám je dvěma nulami ve vztahu k příteli, pak obdrží od přítele 100krát více.

A pokud je, naopak, on jedna a přítel nula, získá 0,1 a je 10krát menší než přítel. A pokud může říci, že je jedna a má dva přátele, kteří jsou dvě nuly ve vztahu k němu, pak je 0,01 ve srovnání s nimi. Takže čím větším počtem nul hodnotí přátele, tím menší je on sám.

Ale stejně, i když už dokonce máš sílu pro lásku k bližnímu a můžeš ji reálně projevit, i když již cítíš, že ti osobní prospěch pouze škodí, v žádném případě si nevěř. Musíš mít stále strach, že se zastavíš uprostřed cesty a spadneš do područí egoismu. Musíš se bát toho, že ti poskytnou takové potěšení, které nedokážeš ustát, a budeš se jimi těšit pouze pro sebe sama.

To znamená, že již můžeš obstát před nevelkými potěšeními, netěšit se jimi, nebo se těšit, ale kvůli druhým. Ale velkých potěšení se musíš bát čili mít strach před Stvořitelem, o čemž jsme hovořili výše. Jestliže již máš i lásku k bližnímu i strach před Stvořitelem, zbývá ti nabýt pouze světlo víry, které vyvolá Šchinu. V komentáři Sulam je řečeno, že víra je dána v souladu s mírou strachu.

Proto je vždy třeba pamatovat na to, že je zapotřebí princip „Miluj bližního svého jako sebe samého“ dodržovat jako zákon, tj. příkaz Stvořitele. Rabi Akiva nám vysvětlil, že je nutné z tohoto pokynu vytvořit železné pravidlo, s jehož pomocí můžeme vykonávat všechny skutky pro Stvořitele, a nikoliv pro svůj vlastní prospěch, jelikož člověk obvykle vykonává skutky, aniž by plnil pravidlo rabiho Akivy, nýbrž chová naději na získání odměny v budoucím světě nebo ještě na tomto, materiálním světě.

Musí to být takto: když uskutečňujeme nápravy, tak skutečně obdržíme odměnu, ale odměnou bude to, že budeme moci překonat svůj egoismus a dospět k lásce k bližnímu a poté k lásce k Nejvyššímu. Mudrci o tom řekli: „Pokud bude člověk odměněn, Kabala se pro něho stane elixírem života, a pokud odměněn nebude, tak se pro něho stane jedem smrti.“

Znamená to, že pokud nebude odměněn, bude svoje činy vykonávat kvůli své sebelásce a díky tomu jeho egoismus jen naroste. A tehdy se pro něho Kabala stane jedem smrti. Jestliže bude člověk odměněn, jeho egoismus zmizí a namísto něho získá lásku k bližnímu, s jejíž pomocí dosahuje lásky ke Stvořiteli, a jeho jediným přáním bude poskytovat potěšení Stvořiteli.