67. Vzdaluj se od zla

Slyšel jsem na konci svátku Sukot v roce Tav-Šin-Gimel (5. října 1942) v Jeruzalémě

Je třeba se vzdalovat od zla a ochraňovat čtyři spojenectví:

1. „Spojenectví očí“ (Brit Ejnajim) nabádá vystříhat se pohledu na ženy. A tento zákaz nepochází z toho, že to může vést ke špatným touhám. Vždyť se vztahuje i na stoleté starce a pochází z velmi vysokého kořene, který varuje, že nevystříhá-li se pohledu na ženy, může se dostat do stavu, kdy se zatouží dívat na Svatou Šchinu. A to je dostatečné pro toho, kdo rozumí.

2. „Spojenectví slova“ (Brit ha-Lašon) zavazuje si dát pozor v analýze „pravda – lež“, která je po pádu do hříchu Adama základní, zatímco před hříchem Adama to byla analýza „sladké – hořké“. A analýza „pravda – lež“ je úplně odlišná a občas bývá na jejím začátku sladce a na konci se objevuje hořkost. To znamená, že realita může být hořká, ale stejně je pravdivá.

Proto je třeba se vystříhat nepravdivých řečí. A dokonce i tehdy, když se člověku zdá, že je neupřímný pouze k příteli, je třeba si uvědomit, že tělo je jako stroj a jak si zvykne jednat, tak pokračuje. A když ho učí, aby lhal a podváděl, již nemůže jít jinou cestou. A kvůli tomu je nucen také sám člověk přistoupit ke lži a podvodům.

Ukazuje se, že je člověk nucen klamat sám sebe a není schopen si přiznat pravdu. Vždyť nemá žádný zvláštní zájem ji spatřit. A je možné říci, že ten, kdo si myslí, že klame přítele, ve skutečnosti klame Stvořitele, neboť kromě člověka je pouze Stvořitel. Vždyť zpočátku se člověk nazývá stvoření pouze ve svém vlastním vnímání, poněvadž Stvořitel zatoužil, aby se člověk cítil existujícím odděleně od Něho. Ale ve skutečnosti „je celá země plná Stvořitele“.

Takže když podvádí přítele, podvádí Stvořitele, a jestliže rozesmutní přítele, rozesmutní Stvořitele. A pokud je člověk zvyklý říkat pravdu, přináší mu to ve vztahu ke Stvořiteli výhodu – to znamená, že když něco Stvořiteli přislíbí, pak se snaží slib dodržet, protože není zvyklý podvádět. Tehdy se stane hoden toho, aby se stal „Stvořitel jeho stínem“. A pokud člověk plní své sliby, také Stvořitel splní svůj slib ve vztahu k člověku, jak je řečeno: „Požehnaný ten, kdo mluví a koná.“

Existuje pravidlo: být v rozhovoru zdrženlivý, aby neotevřel své srdce a neumožnil nečistým silám, aby se připojily ke Svatosti. Vždyť dokud člověk není plně napraven a odhalí něco skrytého, poskytne nečistým silám možnost, aby ho obvinily před Vyšším řízením. A pak se posmívají jeho práci a říkají: „Jakou to práci dělá pro Všemohoucího, když všechnu tuto práci dělá pouze pro sebe sama?“

A v tom tkví odpověď na složitou otázku. Vždyť je známo, že „Přikázání za sebou přitahuje další Přikázání“. Proč tedy vidíme, že člověk často vypadává z duchovní práce?

Jde o to, že nečistá síla odsuzuje a očerňuje jeho práci a potom sestupuje a zabírá jeho duši. To znamená, že poté, co si postěžovala Stvořiteli, že práce člověka není čistá a on pracuje ve prospěch svého egoismu, sestupuje a zabírá jeho živou duši tím, že se člověka ptá: „Co ti dává tato práce?!“ A tehdy, i když se již dokonce stal hoden obdržet nějaké Světlo živé duše, zase ho ztrácí.

A cesta ven tkví jenom ve skromnosti, aby se nečistá síla nedozvěděla o práci člověka, jak je řečeno: „Srdce ústy neotevřel.“ Protože nečistá síla ví jen to, co se odhaluje rozhovorem a činy, a pouze toho se může zachytit.

A je třeba vědět, že utrpení a údery přicházejí k člověku převážně zpoza obvinění, a proto je třeba se vystříhat rozhovorů, nakolik je to jen možné. Navíc, i když dokonce hovoří o něčem obyčejném, také se odhalují tajemství jeho srdce, jak je řečeno: „Duše jeho vychází s řečí.“ A v tom spočívá „Spojenectví slova“, které by se člověk měl obávat porušit.

A nejdůležitější je si dávat pozor v době vzestupu, protože během pádu je obtížné zůstat na vysoké úrovni a udržet to, co bylo dosaženo.