Cíl vytvoření skupiny - 1. 1-1 (1984)
Cíl vytvoření skupiny - 2. 1-2 (1984)
O lásce k přátelům. 2 (1984)
Láska k přátelům - 1. 3 (1984)
Nechť člověk pomůže svému bližnímu. 4 (1984)
Čo nám poskytuje pravidlo “Miluj blížneho svojho ako seba samého”?. 5 (1984)
Láska k přátelům - 2. 6 (1984)
Miluj bližního svého jako sebe samého. 7 (1984)
Jaké naplnění Tóry a přikázání očišťuje srdce. 8 (1984)
A člověk prodá střechu svého domu. 9 (1984)
Jakou úroveň musí člověk dosáhnout?. 10 (1984)
Ohledně zásluh praotců. 11 (1984)
Důležitost skupiny. 12 (1984)
Jména a názvy v duchovním (Někdy se duchovní nazývá duše). 13 (1984)
Vždy buď připraven prodat vše, co máš, aby ses oženil s dcerou žáka mudrce. 14 (1984)
Jak může sestoupit z nebes něco špatného. 15 (1984)
Ohledně odevzdávání. 16 (1984)
O důležitosti přátel. 17-1 (1984)
Pravidla shromáždění společnosti. 17-2 (1984)
A bude to: Když přijdeš do země, kterou ti dá Stvořitel, tvůj Všemohoucí. 18 (1984)
Dnes všichni předstoupíte. 19 (1984)
Udělej si Rava a kup si přítele - 1. 1 (1985)
Ohledně větví a kořene. 2 (1985)
Pravda a víra. 3 (1985)
Zde je rodokmen Noema. 4 (1985)
Odejdi ze své země. 5 (1985)
A Stvořitel se mu odhalil v Alone Mamre (v dubových lesích) . 6 (1985)
Život Sáry. 7 (1985)
Udělej si Rava a kup si přítele - 2. 8 (1985)
A synové se strkali v jejím lůně. 9 (1985)
A odešel Jákob. 10 (1985)
Spor Jákoba s Lábanem. 11 (1985)
A usadil se Jákob. 12 (1985)
Pevnost, bašta mého spasení. 13 (1985)
Já jsem první a Já jsem poslední. 14 (1985)
A obrátil Chizkijáš tvář svou ke zdi. 15 (1985)
A čím více ho vyčerpávali. 16 (1985)
Poznej dnes a ulož do srdce svého. 17 (1985)
Žalobci. 18 (1985)
Pojďme k Faraonovi - 1. 19 (1985)
Kdo zatvrdil své srdce. 20 (1985)
Vždy je třeba rozlišovat Tóru a práci. 21 (1985)
Celá Tóra je jedno svaté Jméno. 22 (1985)
Na mém loži po nocích. 23 (1985)
Tři etapy v práci. 24 (1985)
Ve všem se musí rozlišit světlo a nádoba (kli). 25 (1985)
Děj mi uvidět Velikost Svojí. 26 (1985)
Článek o navrácení. 27 (1985)
Článek o zvědech. 28 (1985)
Stvořitel je blízký všem, kteří Ho volají. 29 (1985)
Tři modlitby. 30 (1985)
Člověk nepočítá sebe k hříšníkům. 31 (1985)
Ohledně odměny pro přijímající. 32 (1985)
Zločinci Israele. 33 (1985)
A modlil jsem se ke Stvořiteli. 34 (1985)
Když člověk ví, co je chvění před Stvořitelem. 35 (1985)
A byl večer, a bylo ráno. 36 (1985)
Kdo svědčí o člověku. 37 (1985)
Spravedlivý a dobře pro něj, spravedlivý a špatně pro něj. 38 (1985)
Uslyš náš hlas. 39 (1985)
A odešel Mojžíš. 1 (1986)
Slyšte nebesa. 2 (1986)
Co znamená, že za pomoci Tóry je člověku udělena spravedlnost a mír. 3 (1986)
Ohledně milosrdenství. 4 (1986)
Ohledně úcty k otci. 5 (1986)
Ve věci jistoty. 6 (1986)
Důležitost modlitby mnohých. 7 (1986)
O pomoci přicházející shora. 8 (1986)
O svíčce Chanuky. 9 (1986)
Ohledně modlitby. 10 (1986)
Pravá modlitba je založena na skutečné potřebě. 11 (1986)
V čem tkví hlavní potřebnost, za kterou je třeba se modlit. 12 (1986)
Pojďme k Faraonovi - 2. 13 (1986)
Proč je třeba nádoby od Egypťanů. 14 (1986)
Modlitba mnohých. 15 (1986)
Neboť Jákoba si vybral pro Sebe Stvořitel. 16 (1986)
Pravidla setkání. 17 (1986)
Kdo přivádí k modlitbě. 18 (1986)
O významu radosti. 19 (1986)
Pokud zhřešil a přizná vinu. 20 (1986)
O víře výše rozumu. 21 (1986)
Když žena počne. 22 (1986)
O chvění a radosti. 23 (1986)
Rozdíl mezi almužnou a darem. 24 (1986)
Míra plnění přikázání. 25 (1986)
Blízká cesta a daleká cesta. 26 (1986)
Stvořitel a Israel odešli do vyhnanství. 27 (1986)
Není společnost menší než deset. 28 (1986)
Lišma a Lo Lišma. 29 (1986)
Klipa předchází plodu. 30 (1986)
O významu krmení a porodu. 31 (1986)
Proč během modlitby je třeba narovnat nohy a zakrýt hlavu. 32 (1986)
Jaká jsou přikázání, po kterých člověk šlape svými patami. 33 (1986)
O soudcích a strážcích. 34 (1986)
Patnáctého Ava. 35 (1986)
V čem tkví příprava k Slichot. 36 (1986)
Dobrý, tvořící dobro zlým a dobrým. 1 (1987)
O důležitosti uvědomění zla. 2 (1987)
Celý Izrael má podíl na budoucím světě. 3 (1987)
Nelze poslouchat dobré od zlého člověka. 4 (1987)
V čem je důležitost práce ve vztahu k odměňování. 5 (1987)
Důležitost víry, která je vždy přítomná. 6 (1987)
Zázrak Chanuky. 7 (1987)
Rozdíl mezi pravdivou a nepravdivou milostí. 8 (1987)
Velikost člověka závisí na velikosti jeho víry v budoucnost. 9 (1987)
Jaká je závažnost pomluvy a proti komu je směřována. 10 (1987)
Purim, když je přikázáno "ad de-lo jada". 11 (1987)
Co je "polovina šekelu" v duchovní práci - 1. 12 (1987)
Proč se svátek maces nazývá "Pesach". 13 (1987)
Spojení mezi Pesachem, macesem a marorem. 14 (1987)
Dva druhy svatosti. 15 (1987)
Rozdíl mezi společnou a individuální prací (klal a prat). 16 (1987)
Podstata důležitosti zákazu učit Tóru modloslužebníky. 17 (1987)
Co je příprava pro obdržení Tóry - 1. 18 (1987)
Co je skryté a zjevné v práci Stvořitele. 19 (1987)
Co je osobní vlastnictví člověka. 20 (1987)
Co jsou špinavé ruce v duchovní práci. 21 (1987)
Jaký dar člověk prosí u Stvořitele. 22 (1987)
Mír po hádce je lepší, než když vůbec nedojde k hádce. 23 (1987)
Co je bezdůvodná nenávist v duchovní práci. 24 (1987)
Co je vážnost v duchovní práci. 25 (1987)
Co je to lehké přikázání. 26 (1987)
Co je prokletí a požehnání v duchovní práci. 27 (1987)
Co znamená "nepřidávejte a neubírejte" v duchovní práci. 28 (1987)
Co znamená "podle utrpení - je mzda". 29 (1987)
Co je "válka o moc" v duchovní práci - 1 . 30 (1987)
Co je uzavření spojení v duchovní práci. 31 (1987)
Proč se život dělí na dva druhy. 1 (1988)
Jaká musí být míra návratu. 2 (1988)
Proč se Stvořitel nazývá "Pravda". 3 (1988)
Co znamená „modlitba za pomoc a odpuštění“ v duchovní práci. 4 (1988)
Co znamená v duchovní práci: "Israel je ve vyhnanství - Šchina je spolu s nimi". 5 (1988)
V čem je rozdíl mezi polem a člověkem v poli, v duchovní práci. 6 (1988)
Proč je tak důležitý ženich, že jsou mu odpuštěny jeho hříchy. 7 (1988)
Co znamená, že modlící se musí správně vysvětlovat svá slova. 8 (1988)
Co znamená, že spravedlivý trpí z neštěstí. 9 (1988)
Co znamená čtyři druhy jdoucích do Domu Učení v duchovní práci. 10 (1988)
Jaké dva úrovně předcházejí "Lišma". 11 (1988)
Co je „Tóra a práce“ na cestě Stvořitele. 12 (1988)
Co znamená, že vůdce národa - to je i národ, v duchovní práci. 13 (1988)
Nezbytnost lásky k přátelům. 14 (1988)
Co znamená, že požehnání se nenachází na prázdném místě, v duchovní práci. 15 (1988)
Na jakém základě se buduje svatost. 16 (1988)
Hlavní rozdíl mezi živočišnou duší a božskou duší. 17 (1988)
Kdy se člověk nazývá pracovníkem Stvořitele v duchovní práci. 18 (1988)
Co je stříbro a zlato, Israel a ostatní národy v duchovní práci. 19 (1988)
Co je odměna v práci na odevzdávání. 20 (1988)
Co znamená, že Tóra byla dána z tmy, v duchovní práci. 21 (1988)
Co jsou zásluhy a hříchy spravedlivého v duchovní práci. 22 (1988)
Co znamená v duchovní práci, že začínají z "lo lišma". 23 (1988)
Co znamená: "Skryté - Stvořiteli, ale odhalené - nám" v duchovní práci. 24 (1988)
Co je příprava v předvečer soboty v duchovní práci. 25 (1988)
Jaký je rozdíl mezi zákonem a spravedlností v duchovní práci. 26 (1988)
Co znamená, že Stvořitel nesnáší domýšlivce, v duchovní práci. 27 (1988)
Co znamená skryté a zjevné řízení Stvořitele. 28 (1988)
Jaký je rozdíl mezi pracovníkem Stvořitele a tím, kdo pro Něho nepracuje . 29 (1988)
Co požadovat od shromáždění přátel. 30 (1988)
Jaká činnost člověka v duchovní práci se vztahuje ke Stvořiteli. 31 (1988)
Co jsou dvě činnosti během pádu. 32 (1988)
V čem je rozdíl mezi společným a osobním v duchovní práci. 33 (1988)
Co je den a noc v duchovní práci. 34 (1988)
Co je pomoc v duchovní práci, kterou musí člověk prosit u Stvořitele. 35 (1988)
Jaká je míra návratu. 1 (1989)
Co je velký nebo malý hřích v duchovní práci. 2 (1989)
Jak se liší brány slz od všech ostatních bran. 3 (1989)
Co je "potopa" v duchovní práci. 4 (1989)
Co znamená, že stvoření světa bylo ve formě almužny. 5 (1989)
Co je "výše rozumu" v duchovní práci. 6 (1989)
Co znamená v duchovní práci „Ten, Kdo nepracoval v předvečer soboty, co bude jíst v sobotu?“. 7 (1989)
Co znamená "Pokud narůstá dobro, pak i zlo narůstá" v duchovní práci. 8 (1989)
Co znamená v duchovní práci, že utrpení které přišlo k hříšníkům, začíná u spravedlivých. 9 (1989)
Co znamená v duchovní práci, že žebřík stojí nakloněný. 10 (1989)
Jaké síly je potřeba v práci. 11 (1989)
Co je "hostina ženicha". 12 (1989)
Co je "chléb nepřejícího" v duchovní práci. 13 (1989)
Co znamenají slova "A ulož do srdce svého". 14 (1989)
Co znamená, že spravedliví jsou vidět díky hříšníkům, v duchovní práci. 15 (1989)
Co znamená zákaz požehnat nad prázdným stolem v duchovní práci?. 16 (1989)
Proč je zakázáno popřát příteli mír dříve, než požehná Stvořitel. 17 (1989)
Co znamená, že požehnání nepřebývá nad tím, co je spočítáno v duchovní práci. 18 (1989)
Co znamená v duchovní práci, že se sobota nazývá "Ša-bat". 19 (1989)
Co znamená, že zlý počátek se pozvedá a odvádí na stranu, v duchovní práci. 20 (1989)
Co znamená v duchovní práci: "Opilý se nemodlí". 21 (1989)
Co znamená, že právě v předvečer svátku Pesach jsou položeny čtyři otázky. 22 (1989)
Co znamená v duchovní práci "Pokud nespolknul maror, nesplnil závazek". 23 (1989)
Co znamená: "Nechť požehnání obyčejného koena nebude povrchním ve tvých očích" v duchovní práci. 24 (1989)
Co znamená v duchovní práci: „Člověk, který má vadu, se nepřiblíží“. 25 (1989)
Co znamená "toho, kdo znesvěcuje sebe, znesvěcují shora" v duchovní práci. 26 (1989)
Co je utrpení v duchovní práci. 27 (1989)
Kdo potřebuje znalost, že člověk obstál v zkoušce. 28 (1989)
Co je příprava pro obdržení Tóry - 2. 29 (1989)
Co je zapálení svítidla v duchovní práci. 30 (1989)
Co znamená, že není možné učit Tóru modloslužebníky, v duchovní práci. 31 (1989)
Co znamená, že olej se nazývá dobrými činy, v duchovní práci. 32 (1989)
Co je vlastnost zvědů v duchovní práci. 33 (1989)
Co je mír v duchovní práci. 34 (1989)
Co je "ten, kdo nemá syny" v duchovní práci. 35 (1989)
Co znamená "Neboť v tom je vaše moudrost a rozum v očích národů" v duchovní práci. 36 (1989)
Co znamená „cesta je na začátku trnitá, ale na konci přímá" v duchovní práci. 37 (1989)
Co jsou „soudci a stráže“ v duchovní práci. 38 (1989)
Co znamená "Tóra mluví pouze o zlom počátku" v duchovní práci. 39 (1989)
Co znamená "Každý den oni musí být ve Tvých očích novými" v duchovní práci. 40 (1989)
Rozvrh dne. 41 (1989)
Co znamená: „Abychom byli hlavou, ale ne ocasem“ v duchovní práci. 1 (1990)
Co je "selhání" v duchovní práci. 2 (1990)
Co znamená, že svět je stvořen pro Tóru . 3 (1990)
Co znamená, že nejdůležitější díla spravedlivých - jsou dobré skutky, v duchovní práci.. 4 (1990)
Co znamená, že Země nepřinesla ovoce, dokud nebyl stvořen člověk, v duchovní práci. 5 (1990)
Kdy má člověk používat hrdost v duchovní práci. 6 (1990)
Kdy je čas modlitby a kdy je čas poděkování v duchovní práci. 7 (1990)
Co znamená, že se Esav nazývá člověkem pole, v duchovní práci. 8 (1990)
Co znamená, že žebřík stojí na zemi a jeho vrchol dosahuje nebesa. 9 (1990)
Co znamená v duchovní práci, že, jak řekli naši mudrci, král David neměl život. 10 (1990)
Co znamená v duchovní práci, že svítidlo Chanuky se umísťuje nalevo od vchodu. 11 (1990)
Co znamená, že se Tóra nazývá střední linií, v duchovní práci - 1. 12 (1990)
Co znamená, že díky jednotě Stvořitele a Jeho Šchiny budou vykoupeny všechny hříchy, v duchovní práci. 13 (1990)
Co je „Pravá milost“ v duchovní práci. 14 (1990)
Co znamená, že dokud nepadnul egyptský vládce, neexistovala odpověď na jejich sténání, v duchovní práci. 15 (1990)
Co znamená „kvůli netrpělivosti a těžké práci“ v duchovní práci. 16 (1990)
Jakou pomoc obdrží ten, kdo se přichází očistit. 17 (1990)
Co znamená, že sobotní řeč by neměla být jako všední řeč, v duchovní práci.. 18 (1990)
Co znamená, že se Tóra nazývá střední linií, v duchovní práci - 2. 19 (1990)
Co je "polovina šekelu" v duchovní práci - 2. 20 (1990)
Co znamená: „Jak Já nezištně, tak i vy nezištně" v duchovní práci. 21 (1990)
Jaký je postup pro vymazání Amaleka. 22 (1990)
Co znamená, že Mojžíš měl problémy při určování novoluní, v duchovní práci. 23 (1990)
Co znamená, že každý, kdo přináší sebe k zápalné oběti, je mužem, v duchovní práci. 24 (1990)
Co znamená: "Všechny národy, chvalte Stvořitele" v duchovní práci. 25 (1990)
Co znamená: "Neexistuje svatý jako Stvořitel, neboť není nikdo jiný, kromě Tebe" v duchovní práci. 26 (1990)
Co znamená, že každé stéblo trávy má sílu, která ho řídí, bije a říká „musíš růst“, v duchovní práci. 27 (1990)
Co znamená "Varovat velkých před malými" v duchovní práci. 28 (1990)
Co znamená „Tóra vyčerpává síly člověka“ v duchovní práci. 29 (1990)
Co znamená, že zákon a spravedlnost jsou jménem Stvořitele, v duchovní práci. 30 (1990)
Co znamená, že vyšší požehnání nespočívá na tom, co je spočítáno, v duchovní práci.. 31 (1990)
Co znamená, že Israel naplňuje touhu Stvořitele, v duchovní práci. 32 (1990)
Co znamená "země se polekala a umlkla" v duchovní práci. 33 (1990)
Co jsou „jednoduché nádoby“ v duchovní práci. 34 (1990)
Co znamená „ten, kdo vychutnává hostinu ženicha“ v duchovní práci. 35 (1990)
Co znamená, že synové Esava a Ismaele nechtěli přijmout Tóru, v duchovní práci. 36 (1990)
Co znamená "Šchina svědčí o Israeli" v duchovní práci. 37 (1990)
Co znamená: „Číše požehnání musí být plná“ v duchovní práci. 38 (1990)
Co znamená: "Každý kdo truchlí pro Jeruzalém, bude poctěn uvidět ho v radosti" v duchovní práci. 39 (1990)
Co znamená "Neboť vy jste nejmenší ze všech národů" v duchovní práci. 40 (1990)
Co znamená "lehká přikázání, po kterých člověk šlape svými nohami," v duchovní práci. 41 (1990)
Co znamená požehnání a prokletí v duchovní práci. 42 (1990)
Co znamená "Nesázej pro sebe Ašeru vedle oltáře" v duchovní práci. 43 (1990)
Co je „válka o moc“ v duchovní práci - 2. 44 (1990)
Co znamená: "Skryté - Stvořiteli našemu Všemohoucímu" v duchovní práci. 45 (1990)
Pracovní řád, ustanovený Ba´al HaSulamen. 46 (1990)
Co znamená: „Nemáme jiného Krále, kromě Tebe,“ v duchovní práci. 1 (1991)
Co znamená: „Vrať se, Israeli, ke Stvořiteli svému Všemohoucímu“ v duchovní práci. 2 (1991)
Co znamená „hříšník připraví, ale spravedlivý oblékne“ v duchovní práci. 3 (1991)
Co znamená, že ničitel byl uvnitř potopy a zabíjel, v duchovní práci. 4 (1991)
Co znamená, že dobré skutky spravedlivých jsou jejich zrozením, v duchovní práci.. 5 (1991)
Co jsou "pastýři stáda Abraháma a pastýři stáda Lota" v duchovní práci. 6 (1991)
Co je člověk a co je živočich v duchovní práci. 7 (1991)
Co znamená „A Abrahám zestárnul, na sklonku dní“ v duchovní práci. 8 (1991)
Co je "vůně jeho oděvů" v duchovní práci. 9 (1991)
Co znamená, že Král stojí na svém poli, když zrno leží v kupách, v duchovní práci. 10 (1991)
Co znamená, že zlý počátek a dobrý počátek ochraňuji člověka, v duchovní práci. 11 (1991)
Svíce tyto jsou svaté. 12 (1991)
Co to znamená: „Ty jsi předal silné do rukou slabých“ v duchovní práci. 13 (1991)
Co znamená, že požehnání člověka, je požehnání synů, v duchovní práci. 14 (1991)
Co znamená požehnání: „ten, kdo kvůli mně vykonal zázrak na tomto místě“ v duchovní práci. 15 (1991)
Co znamená: proto, abyste věděli, že Stvořitel je Všemohoucí, je třeba „A polož to na srdce své“ v duchovní práci. 16 (1991)
Co znamená: Neboť zatvrdil jsem Já srdce jeho“ v duchovní práci. 17 (1991)
Co znamená, že je třeba pozvedat pravou ruku nad levou, v duchovní práci. 18 (1991)
Co znamená: "Povstaň, Stvořiteli, a rozprchnou se nepřátele Tvoji" v duchovní práci. 19 (1991)
Co znamená: „Není nic, co by nemělo místo“ v duchovní práci. 20 (1991)
Co to znamená v duchovní práci, že před Purimem čtou sobotní kapitolu „Zachor“ (Pamatuj). 21 (1991)
Co znamená „růže mezi trny“ v duchovní práci. 22 (1991)
Co je „čistota popela krávy“ v duchovní práci. 23 (1991)
Co znamená, že člověk musí porodit syna a dceru, v duchovní práci. 24 (1991)
Co znamená, že člověk, který uskutečnil návrat, se musí nacházet v radosti. 25 (1991)
Co znamená odhalení míry a skrytí dvou v duchovní práci?. 26 (1991)
Co znamená: „Žena, která vydává semeno první, porodí syna“ v duchovní práci. 27 (1991)
Co je svatost a čistota v duchovní práci. 28 (1991)
Co znamená, že se velekněz musí oženit s pannou, v duchovní práci. 29 (1991)
Co znamená, že pro toho, kdo byl na daleké cestě, se Pesach odkládá na druhý Pesach, v duchovní práci. 30 (1991)
Co znamená, že almužny pro chudé dělají Svaté Jméno, v duchovní práci. 31 (1991)
Co jsou prapory v duchovní práci. 32 (1991)
Co znamená, že Stvořitel obrací tvář, v duchovní práci. 33 (1991)
Co znamená "Ochutnává plody jejich v tomto světě, a zásoby se hromadí ve světě budoucím" v duchovní práci. 34 (1991)
Co jsou "zvědové" v duchovní práci. 35 (1991)
Co znamená "mír, mír vzdálenému i blízkému" v duchovní práci. 36 (1991)
Co je "Tóra" a co je "zákon Tóry" v duchovní práci. 37 (1991)
Co je pravá linie v duchovní práci. 38 (1991)
Co znamená, že pravá musí být větší než levá, v duchovní práci. 39 (1991)
Co je pravda a lež v duchovní práci. 40 (1991)
Co musí udělat člověk, pokud se narodil se špatnými vlastnostmi . 41 (1991)
Co znamená: "Zná vůl Pána svého Israel nezná" v duchovní práci. 42 (1991)
Co znamená "A uvidíš Mne zezadu, ale tvář Mojí nebude vidět" v duchovní práci. 43 (1991)
Jaký je důvod, podle kterého byl Israel hoden zdědit Zemi, v duchovní práci. 44 (1991)
Co znamená, že soudce musí soudit úplně spravedlivým soudem, v duchovní práci. 45 (1991)
Co je "syn milované a syn nenáviděné" v duchovní práci. 46 (1991)
Co znamená, že pravá a levá si vzájemně odporují v duchovní práci. 47 (1991)
Knihovnachevron_right
Rabaš/Články
chevron_right
V čem tkví příprava k Slichot
 
Listen to this articlevolume_up

What Is Preparation for the Selichot [Forgiveness]

Article No. 36, 1986

It is known that for anything we want, we must prepare the means to obtain it. Accordingly, what must one prepare in order to receive Selichot [forgiveness]? In corporeality we see that one does not say to another, “Sorry,” unless he has done something that harmed the other person in terms of money, honor, or bodily harm, by causing him some injury. In that case it can be said that one should ask for the other’s forgiveness, to forgive the wrong that he has done to him.

There are two things to discern here: 1) If he did not do anything to him, but he is asking him for forgiveness, the other person will look at him as though he is insane. If we saw someone walking on the street saying to everyone, “Sorry, sorry,” we would certainly think that he is mad. Forgiveness pertains only to some felony. 2) If a person causes a great loss to another person and apologizes as though he did something small, he will certainly not receive what he has asked for, since he has done a great offense, but he apologizes as though he did something small. It is inconceivable that he will forgive him. Rather, one measures the severity of the damage that he has done to his friend, and to that extent chooses the means that will make his friend forgive him.

We see in corporeal conducts how people behave concerning forgiveness among people, and from the conduct between man and man we should apply the same order between man and God. That is, when one comes to ask the Creator for forgiveness, to forgive his sins, the two above discernments apply, as well: 1) that you do not apologize for anything, but only for hurting another, or you will be perceived as insane, or that you are mocking the other by asking his forgiveness. 2) The request for forgiveness should match the measure of harm to the other.

Therefore, when one comes to ask the Creator to forgive his sin against Him, that he blemished His honor, one must think about his sin against the Creator. This is so because if a person does not feel any sin yet asks for forgiveness, it is as though he is joking. He is yelling and crying and asking the Creator’s forgiveness when he does not feel that he has damaged the King’s glory whatsoever.

The reason why a person does not feel his sins is as our sages said (Yoma, 86), “If a person commits a transgression and repeats it, it becomes to him as permitted.” This is the reason why a person does not feel his sins when he comes to ask the Creator for forgiveness.

It follows, according to the second discernment, meaning discerning the measure of the sin, that first one must acknowledge the measure of the flaw that he has flawed in the glory of the King. Otherwise you cannot speak of forgiveness. Thus, one should try as much as possible to be able to ask that He will forgive his sins according to his sins, meaning that they will be of equal weight.

Our sages also said (Sukkah, 52), that to the wicked, the sins seem like a hairsbreadth, and to the righteous they seem like a high mountain. The question is, what does this “seem” mean? That is, they said, “Seem to them,” but what is the truth?

The thing is that when one does not notice before whom he sins and does not feel the importance and greatness of the Creator, he is faithless. At that time, when he begins to think, “But I’m a Jew, as well,” and since now is the month of Elul, and it is customary in Israel throughout the generations that since it is a month of mercy, and anyone who is regarded as “Israel” knows that now is the time to ask the Creator for forgiveness for the sins of the house of Israel. Also, we blow the Shofar [festive horn] so man’s heart will begin to contemplate repentance for sins. At that time one believes that he, too, must have sinned and must ask the Creator for forgiveness.

However, what is the measure of the flaw that he has blemished in the King? A person cannot feel this feeling. Rather, to the extent of one’s faith in the greatness of the Creator he can assume the measure of the flaw that he has caused by his sins. Therefore, all those who come to ask for forgiveness without any preparation as to what they are forgiven for are as one who is asking forgiveness of someone although he did terrible things to him, which require true remorse for his actions, yet he is asking forgiveness as though he did something insignificant. Naturally, the request for forgiveness is also without real value as it should be for a real sin.

It follows that before one comes to ask forgiveness, he must first reflect on the core of the sin. Afterward he can consider the sins that were caused by the core of the sin. One should know that the core of the sin with which one blemishes, and from which all the sins extend, is that one is not trying to have permanent faith. If he has partial faith, he settles for it.

It is as it is written in the “Introduction to the Study of the Ten Sefirot” (item 14), that if he had permanent faith, that faith would not let him sin. That is, he asks forgiveness from the Creator since he sees that the real reason for all the sins is that he lacks permanent faith. Therefore, he asks the Creator to give him that strength, meaning to have the ability to always have faith steadfast in his heart. Naturally, he will not come and commit sins and blemish the glory of the Creator because he has no feeling of the greatness of the Creator, and because he does not know how to appreciate the glory of heaven, and how not to harm it.

Therefore, he asks forgiveness from the Creator, to help him and give him the strength to take upon himself the burden of the kingdom of heaven above reason, meaning to have the power to overcome and strengthen in faith in the Creator, and to know how to behave between man and God, with some reverence.

This means that when one reflects, he will see that he needs only one thing—to reflect on the difference between Jew and gentile, for which we bless each day, “Blessed are You, O Lord, for not making me a gentile.” But one does not pay much attention to what he says, “For not making me a gentile.” That is, he does not consider himself: in what way he is Israel and not a gentile. We must know that the main distinction is in the faith—Israel believes in the Creator and a gentile has no faith in the Creator.

Once he knows that difference he must check his measure of faith in the Creator, meaning as it is written in the “Introduction to the Study of Ten Sefirot” (item 14), how much he is willing to make concessions for his faith in the Creator. Then he will be able to see the truth, meaning if he is willing to do things only for the sake of the Creator and not for his own sake, or is he willing to work for the Creator only to a small extent, meaning that, God forbid, he should blemish self-love, or else he will not be able to do anything.

It therefore follows that then is the time when he can see the truth: his true measure of faith in the Creator. From this he can see that all the sins stem only from this reason. By receiving preparation and qualification when he comes to ask the Creator to forgive his sins he can assume the true measure of the flaw, meaning in what way he has blemished the glory of the King and he will know what to ask of the Creator, meaning what sins he has sinned and which he must correct so as not to sin again.

Now we can understand what is written in the portion, Nitzavim [Standing] (Deuteronomy, 30:11): “For this commandment, which I command you today, is not beyond you, nor is it far. It is not in heaven, and not beyond the sea, for the matter is very near you—in your mouth and in your heart to do it.”

The words, “For this commandment,” to which commandment is he referring? We should also understand the meaning of “It is not beyond you.” The thing is that the core of the Mitzva [commandment] is the Mitzva of faith, meaning to believe in the Creator. Afterwards we can keep His Mitzvot [plural of Mitzva]. All the slanderers and all the obstructions come to the Mitzva of faith. The body begins to ask many questions—both questions that the body itself is asking, and questions about faith that the body hears other people.

They come to a person when he wants to take upon himself the burden of the kingdom of heaven “as an ox to the burden and as a donkey to the load,” meaning everything above reason. Suddenly, the body becomes smart and begins to investigate and ask “Who” and “What”? Under no circumstances does it let us take upon ourselves the Mitzva of faith. The body’s questions are so strong that one cannot answer its questions. Then a person becomes bewildered and does not have the strength to overcome its just arguments, according to the reason by which it is asking. The body’s questions are a true wonder.

The writing tells us about this: “For this commandment,” meaning the commandment of faith, “is not beyond you.” That is, you do not need to answer the body’s questions, which it asks within reason, since the Mitzva of faith is built specifically above the intellect. That is, the external mind, which was given to man, cannot attain it. This is why you do not need to answer its bewildering questions.

Instead, one must believe that all the questions that the body asks do not come in order for you to answer them. It is to the contrary: These questions come to a person so as to give him a place to believe above reason. Otherwise, if the body understood with its intellect that a person wants to work for the Creator, it would be within reason. This would be called “knowing,” not “believing,” for precisely where one’s mind does not grasp, there, if he does something, it is purely on the basis of faith.

It therefore follows that one does not need to be very talented in order to be able to answer the body’s questions, since all the answers are “Above reason,” called “faith.” This is regarded as “It is not in heaven, and not beyond the sea,” requiring great tactics. Rather, it is utterly simple, and it is called “It is in your mouth and in your heart to do it,” meaning if there is only a desire in the heart then we can overcome.

But the matter of “above reason” requires clarification, since there are many discernments to make there. Baal HaSulam said that above reason means that one should depict for oneself how he would keep Torah and Mitzvot if his reason determined that it is worthwhile to engage in Torah and Mitzvot. That is, if he felt the taste that is in each and every Mitzva.

One must believe that as there are corporeal pleasures, such as pleasures of eating, drinking, and respect, where each thing tastes differently, we must also believe that there is a special taste in each Mitzva. Accordingly, if he tasted the change of flavors during his engagement in Torah and Mitzvot, what excitement and vitality he would feel during his work? Reason would compel him to create for himself an image in the work that is suitable for a servant of the Creator. He would look at all the things that want to disrupt him from his work as inconsequential, unworthy of his attention.

According to the above-mentioned depiction, which he depicts to himself within reason, he should make the same depiction above reason. That is, although he does not feel that there will be something that reason supports, he still works precisely as if he has strong reason and feeling. When he does this, it is regarded as working above reason.

However, as long as he feels that if he had reason he would be serving the Creator more willingly and more consistently, then he is still working within reason, since there is still a difference between reason and above reason. Precisely when it makes no difference to him, it is regarded as “above reason.”