Jakou úroveň musí člověk dosáhnout?

Článek 10, 1984

Otázka: Jakou úroveň musí člověk dosáhnout, aby přerušil koloběhy života?

V knize „Brána koloběhů“ (str. 10, 2b), je řečeno, že „všichni synové lzraele jsou povinni se vracet v kolobězích života, dokud se nenaplní všemi světly NaRaNChaJ. Většina lidí však nemá všech pět částí zvaných NaRaNChaJ, ale pouze část Nefeš ze světa Asija.“

Z toho vyplývá, že každý musí napravit jen svou část a kořen své duše – a ne více. Tímto se doplňuje to, co musí napravit.

Zde by mělo být známo, že všechny duše pocházejí z jedné duše, Adama Rišona. Poté, co spáchal hřích Stromu poznání, byla jeho duše rozdělena na šest set tisíc duší. Jinými slovy, to, co bylo pro Adama Rišona jedno světlo, nazývané v jazyce Knihy Zohar „Vyšší září“, které měl v tuto dobu v zahradě Eden, je rozděleno do mnoha částí.

Ba’al HaSulam říká: „Poté, co se dobro a zlo promíchaly (tj. po prohřešení), byl vybudován velký systém egoistických sil [Klipot] schopných držet se odevzdání. Kvůli ochraně před nimi bylo světlo sedmi dnů stvoření rozděleno na velmi malé části, ze kterých se Klipot pro jejich malost nemohou živit.

Příkladem toho je podobenství o králi, který si přál poslat velkou sumu zlatých dinárů svému synovi do zámořské země. Všichni obyvatelé jeho země jsou zloději a podvodníci a on nemá žádného věrného posla. Co udělal? Dináry vyměnil za drobné mince a rozeslal je s četnými posly tak, aby pro ně nemělo smysl těšit se z loupeže a pošlapat královskou slávu.

Stejným způsobem, rozdělením času mezi mnoho duší, je možné prostřednictvím svícení dnů projevit všechny jiskry odevzdání, které ukradly egoistické síly v důsledku hříchu Stromu poznání.

Mnoho duší – je rozdělení na vnitřní světla a mnoho dní – je rozdělení na vnější světla. Mince po minci se připojují k sumě velkého světla, kterým Adam Rišon zhřešil – a v důsledku toho přijde konec nápravy“.

Z toho vyplývá, že každý se rodí jen s malou částí duše Adama Rišona. A když svou část napraví, nemusí již znovu vstupovat do koloběhů života. Člověk tedy může napravit jen to, co se týká jeho části, a o tom je řečeno v Ariho knize „Strom života“: „Žádný den není jako jiný, žádný okamžik není jako jiný, žádný člověk není jako jiný a galbanum napraví to, co nenapraví kadidlo. A každý musí napravit to, co patří k jeho části.“

Je však třeba vědět, že každý, kdo se narodí, má svobodu výběru. Člověk se přece nerodí spravedlivým. Mudrci o tom řekli (Nidah, 16b) – Rabi Chananja ben Papa řekl: „Ten anděl jménem Noc, který je zodpovědný za těhotenství, vezme kapku semene, předloží ji Stvořiteli a ptá se: ‚Vládce světa, co vzejde z této kapky: hrdina nebo slaboch, moudrý nebo hloupý, bohatý nebo chudý?‘ Ale zda ‚hříšník nebo spravedlivý‘, se neptá.“

Z toho tedy vyplývá, že člověk se nerodí jako spravedlivý, protože „zda spravedlivý nebo hříšník, se neptá“, ale je to ponecháno na jeho volbě. Každý podle úsilí v činech odhalit Stvořitele očišťuje své srdce a napravuje svou část – to, co je mu přiděleno v souladu s kořenem jeho duše. A pak získá dokonalost.

První úroveň, na které se rodí člověk

V knize Zohar (Mišpatim, 4:11 v Sulamu) je řečeno: „Při narození je člověku dána duše [Nefeš] ze strany čistoty, od těch, kteří přicházejí ze světa Asija. Zasloužil-li si víc – dávají mu ducha [Ruach] ze světa Jecira. Zasloužil-li si víc – dávají mu duši [Nešama] ze strany trůnu, tedy ze světa Bri’a. Zasloužil-li si víc – dávají mu duši [Nefeš] prostřednictvím světa Acilut. Zasloužil-li si víc – dávají mu ducha Acilut ze strany prostředního sloupu a je nazýván synem Stvořitele, jak je řečeno: ‚Vy jste synové vašeho Stvořitele.‘ Zasloužil-li si víc – dávají mu duši [Nešama], představující Binu, o níž je řečeno: ‚Každá duše nechť chválí Stvořitele.‘ A jméno HaVaJaH je v nich dokončeno.“

Duše tak získává dokonalost, když má člověk světla NaRaN ze světů BJA a NaRaN ze světa Acilut. Tato dokonalost byla v Adamu Rišonovi před hříchem. A teprve poté, co zhřešil, sestoupil ze svého stupně a jeho duše [Nešama] byla rozdělena na šest set tisíc duší.

Proto se duchovní svět člověka nazývá Nešama, i když má pouze úroveň Nefeš z Nefeš. Neboť existuje pravidlo: bez ohledu na to, o jaké kategorii se mluví, vždy se mluví o její nejvyšší vlastnosti. A protože nejvyšší kvalitou člověka je úroveň Nešama, proto se celý duchovní svět člověka vždy nazývá jménem Nešama.

A ačkoliv se každý člověk rodí na nejnižší úrovni, je zároveň řečeno (viz. Brána koloběhů, str. 11b): „Každý člověk může být jako Mojžíš, pokud bude chtít očistit své skutky. Neboť si může vzít pro sebe jiného ducha, vyššího, až do výše světa Jecira, stejně jako duši [Nešama] z výšin světa Bri’a.“ Zároveň z toho jasně vyplývá známé rčení mudrců, že duchové spravedlivých nebo jejich duše přicházejí a jsou zahrnuti do člověka početím [Ibur], aby mu pomohli sloužit Stvořiteli.

A také se v komentáři „Sulam“ říká (Úvod ke knize Zohar, str. 93): „Poháněč oslů je pomoc duším spravedlivých, seslaná k nim shora, aby je pozvedala z úrovně na úroveň. Neboť bez této pomoci, kterou Stvořitel posílá spravedlivým, by nemohli sestoupit ze své úrovně a vystoupit výše. Proto Stvořitel posílá každému spravedlivému shora vysokou duši – každému podle jeho zásluh a úrovně – duši, která mu pomáhá na cestě. To se nazývá početí duše spravedlivého a odhalení duše spravedlivých.“

Odtud pramení známá slova: není generace, ve které by nebyli takoví jako Abraham, Izák a Jákob. To neznamená, že se tak narodili a že nemají na výběr. Lidé, kteří se snaží jít cestou odevzdání a vynakládají úsilí, které je třeba vynaložit, však vždy obdrží pomoc shora prostřednictvím zrození duše spravedlivého, to znamená, že obdrží sílu pozvedat se do vyšších úrovní.

Vše, co je dáno shora, tedy přichází jako pomoc, ne však bez jakékoliv práce a volby.

A samotná existence světa je zajištěna díky těmto spravedlivým, kteří přitahují hojnost shora– díky níž může svět existovat.